Zpátky do minulosti, jeden rok au pair života I.

Tenhle článek bude můj úplně poslední, který píšu ze Savannah (a protože jsem lemra líná, pokračuju v něm už v Redwood City). Protože už mám zase to měsíční výročí (tentokrát ale opravdové, roční!), článek bude patřit do kategorie zpátky do minulosti. Tentokrát bych se chtěla ohlédnout za tím celým rokem (a tomu taky odpovídá délka článku :) a něco z něho zvýraznit, nad něčím se zasmát a nad něčím rozesmutnit. Ale tak to prostě je, celý ten rok byl nahoru a dolů, tak jako je každý jiný život. Pojďte se se mnou vydat zpátky do minulosti, na můj rok v Savannah, Georgia. Na můj rok v USA.

PRVNÍ měsíc v Americe

Tak jsem tady, já tomu nevěřim! Hele, New York!! No, ale Times Square vypadá menší, než na fotkách z internetu... A divně to tu smrdí. Hele, Socha Svobody, já snad umřu, to je boží!!!

Náš let z New Jersey do Savannah měl tenkrát tři hodiny zpoždění a rakouská au pair, co jela taky do Savannah (bezva, tak tam aspoň budeme celkem čtyři au pairky!), na letišti NAHLAS vyprávěla, že si chce najít americkýho boyfrienda, aby jí ho všichni doma záviděli a že se tu chce vdát. Je jí 18. Umřu, podruhé. 

Savannah. Bylo krásně teplo, ani jsem nepotřebovala tu zimní bundu, ve které jsem přijela. Já dokonce mohla nosit kraťasy a tričko! Na konci října! Zabydlela jsem se ve svém pokoji a už brzy mě čekal Halloween a první, veleúspěšná noc venku. Navíc jsem s sebou všude měla svojí obrovskou pomoc a podporu, předchozí au pair Sandru. 

DRUHÝ měsíc v Americe

Sandra mi odjela :(. Po měsíci, kdy jsem měla kamarádku dennodenně vedle sebe doma, jsem zůstala sama. Samozřejmě tu byly ostatní au pairky, ale té Rakušance Therese jsem se tak nějak vyhýbala (boyfrienda si zatím nenašla), Mexičanka Heidy se brzy skamarádila s Kolumbijkou Danielou a bylo pro ně zkrátka míň pohodlný povídat si anglicky jenom kvůli mně, když mohly vesele tlachat ve svém rodném jazyce. Jedna rada nad zlato: NIKDY nechoďte na "latino karaoke" pokud (jako jediní) nemluvíte španělsky, protože budete si připadat jak paka. Zvlášť potom, co na vás i servírka mluví španělsky a v rámci karaoke neuslyšíte žádné "Like a virgin" nebo "Wannabe", to latino karaoke je jakože fakt latino! :)

Pak tu ještě byla Sara, která ale měla odjet za dva měsíce, tak proč začínat přátelství na takovou chvilku, myslela jsem si. Instaluju Tinder (randící aplikace :). Ne, že bych snad chtěla s někým randit, spíš mě baví ty fotky, haha.

TŘETÍ měsíc v Americe

První Vánoce bez rodiny, první Vánoce v USA a já byla jsem hrozně moc zvědavá, jaký to bude pocit. Na Štědrý den nejíst cukroví, nekoukat na pohádky, netrávit čas s mými milými a neustálým popoháněním mamky, aby se už konečně šla připravit na tu slávu, nesmažit řízky... Zkrátka jen tak přežít ten den, jako by byl úplně jako každý jiný, bez toho šimravého pocitu v břiše, co že to budu mít pod stromečkem (já vim, že už jsem velká, ale mám to tak pořád, no!) :) Nakonec jsem řízky smažila, ale v celozrnné mouce, bezlepkové strouhance a na kokosovém oleji (v naší americké domácnosti se nic jiného nevede :) a vůbec to nebylo ono! Ze štědrovečerní večeře jsem udělala oběd a měla jsem tu čest sedět u stolu se svojí rodinou alespoň po skypu, zatímco oni večeřeli. Díky, moderní technologie!

Americké Vánoce nakonec nebyly takové, jaké jsem si je představovala. Nikdo nekoukal na ty staré americké vánoční filmy, děti v půlce dárků přestalo rozbalování bavit a ani jsem neochutnala ten jejich slavný Eggnog. Silvestr stál taky za houby a o mých narozeninách ani nemluvím (jsem novoroční dítko) a mně tady nastala ta největší krize, kdy jsem si říkala, že to možná nezvládnu. Potřebovala jsem někoho, s kým jsem mohla mluvit. Nakonec jsem se ale nevzdala a přece jenom jsem se zkusila skamarádit se s tou švédskou au pairkou Sarou i když už brzy odjížděla. Hned po našem prvním setkání jsme si domluvily výlet do Charlestonu v Severní Karolíně a strávily tam víkend, na který budu ještě dlouho vzpomínat - bolely mě tenkrát snad všechny svaly od smíchu a měla jsem pocit, že jsem zase potkala někoho, kdo mi skvěle sedí. Rodina mě pak taky s sebou vzala do Disney resortu v Orlandu, což je jeden z dalších top zážitků tady (o tom, jak jsem tam výletovala, určitě ještě někdy sepíšu článek :). Takže tenhle měsíc nakonec stál za to, i když to tak ze začátku vůbec nevypadalo :).

ČTVRTÝ měsíc v Americe

Sara mi odjela a já byla zase sama, ale tentokrát už o kousíček odvážnější a připravená si ten čas užít a nepřipadat si u toho divně nebo dokonce trapně. 
Objevila jsem, že tu za měsíc měl být hudební festival a ten den mě pozitivně nakopnul natolik, že jsem si řekla, že už to prostě všechno bude jenom super a že tam klidně půjdu sama. 
Přesto v téhle době ale jednoho parťáka mám, jmenuje se Alex a je jedním z mých "Tinder objevů", haha. Na naše první setkání mě vzal do posilovny, takže jsem tak nějak odvodila, že to rande asi nebylo :) a že to tak snad raději necháme. Alex mě tenhle měsíc s sebou vzal na pub crawl (registrujete se do soutěže, při které na začátku obdržíte hrací kartu se seznamem hospod a klubů, které musíte obejít a získat razítko. V poslední destinaci pak můžete vyhrát cenu. Cílem je samozřejmě se opít, a to jde snadno, pokud si dáte drink v každé hospodě na seznamu, ale já pila kvůli roli řidiče vodu, hahah). Jednalo se o "bridal pub crawl", takže jsme měli za úkol přijít oháklí v tom nejošklivějším svatebním oblečení. Já si sehnala "moc hezký" komplet za pár babek, dokonce to mělo i vycpávky na ramenou! :) Že nám ale lidi na ulici přáli všechno nejlepší, mě urazilo. To si fakt tolik lidí myslelo, že bych se vdávala v tomhle?! :)) Až asi měsíc po téhle akci jsem zjistila, že jsme se díky našemu kostýmu dostali do užší kategorie soutěže o plavbu lodí, ale už bylo pozdě to sdílet a vyhrál někdo jiný. I tak to ale byla sranda :)

Tak tohle byly mé první čtyři měsíce. Ta nálada mi docela skákala, co říkáte? :) V au pair kruzích se říká, že ty první tři měsíce jsou nejtěžší a já to musím jenom potvrdit. Zvykáte si na nové prostředí, sžíváte se s naprosto cizími lidmi, jejich odlišným životním stylem, nikoho ve svém okolí neznáte a postupně se učíte rutině, abyste ten život měli o něco jednodušší. Já jsem ze začátku dost bojovala a dokonce jsem zvažovala, že to vzdám, protože jsem si po Londýně těžko zvykala na tak malé město jako je Savannah. Ale dala jsem to, a proto si zase budete moct přečíst pokračování :)

Mějte se krásně, K.