Zpátky do minulosti, jeden rok au pair života III.

Poslední díl z pokračování "Jeden rok au pair života" a taky poslední čtyři měsíce v Savannah. Já tak konečně zakončuji svůj první americký au pair rok a brzy se už vrhnu na ten druhý, tentokrát už z Kalifornie :)

DEVÁTÝ měsíc v Americe

V Americe jsem se naučila, že se mám co možná nejčastěji posouvat za hranice své komfortní zóny, protože právě to dělá člověka silnějším a víc si pak důvěřuje. Je třeba se pořád posouvat a přijímat nové výzvy a právě takovou výzvu jsme uspořádaly s holkama při jedné z mála au pair ladies night out. Rozhodly jsme se, že se celý večer budeme fotit s úplně cizími lidmi (já vím, to nezní zas až tak jako výzva, ale pro člověka, který se stydí mluvit, to přece jenom výzva je). Ze začátku to bylo: ty se zeptej, néé, ty se zeptej, jako, že ses nezeptala? A postupně se ta naše výzva stávala jednodušší a jednodušší a já pak v telefonu ráno objevila docela poklady :) Zkuste to taky, byla to vážně sranda! Jednak jak jsme se navzájem hecovaly a zábavné byly taky reakce těch lidí, proč že se s nima chceme fotit? My to prezentovaly jako "jedinečnou šanci se vyfotit dohromady s Češkou, Francouzkou a Švédkou". No kolikrát za život se to těm lidem ještě povede? :)

Můj devátý měsíc byl taky ve znamení 4th July, kdy jsme se vydali na grilovačku do nejkrásnějšího místa v Savannah, Forsyth parku. Nápad to byl super - dovezl se gril, jídlo, pití, parta bezva lidí a dobrá nálada. Po chvilce se ale strhl tak monstrózní liják, že jsme sotva stihli něco ugrilovat a z kelímků jsme v tu ránu mohli cucat dešťovou vodu. Všechno jsme sbalili do jedné mokré hromádky, naložili do auta a zamířili ke kamarádovi na byt, kde jsme nafasovali náhradní oblečení a to naše naložili do sušičky (tahle věc je na Americe super bezva!). Mně ten déšť ale náladu nezkazil, i když jsem si vlasy žehlila zbytečně, můj home-made top už nevypadal tak dobře jako před tím a vzít si bílý Conversky taky nebyl úplně nejinteligentnější nápad, ale miluju ten pocit, když zmoknete úplně na kost, doma se oblečete do suchého (a co teprve teplého ze sušičky!) a uvaříte si horký čaj! Jééé, já chci zase zmoknout :) Dokonce i k večeru přestalo pršet a my mohli pozorovat ohňostroj ze střechy kamarádova bytu. Takže nakonec super 4th July :).

DESÁTÝ měsíc v Americe

Tohohle měsíce jsem obávala dlouho dopředu, protože jsem měla s dětmi sama letět do New Yorku k prarodičům (a na ně člověk musí být člověk dost psychicky připravený :). Let byl nakonec v pohodě, ale já si tam odpracovala pěkně třináct dní v kuse po dvanácti hodinách a čtrnáctý den jsem už poprosila, jestli bych si nemohla půjčit auto a podívat se po okolí, ale vlastně jsem jenom chtěla na chvilku vypadnout z domu a prostě si dát (sama) kafe :) Celkově jsem si to v Upstate NY užila moc a přesně takhle bych si představovala každé léto - chata u jezera, kanoe, koupačka, houpací síť, zábavní park a ranní procházky. A i s prarodičemo jsme to nakonec zvládli víc než v pohodě :) Hned odsud jsem se vydávala na svojí dlouho plánovanou a očekávanou dovču - na cruise s kamarádkou Verunkou a pak do Miami, ale to už víte z předchozích článků :) 
A taky se mi tenhle měsíc konečně povedl match na druhý rok :)

JEDENÁCTÝ měsíc v Americe

Dva měsíce do konce, to je ještě pohoda. Mám ještě spooostu času stihnout všechno, co chci! Vydala jsem se s Christinou navštívit kamarádku Leighu, se kterou jsme společně byly na festivalu v Atlantě. Já se tak mohla konečně podívat do centra Jacksonville a taky se zpátky vrátit do mého moc moc moc oblíbeného, a mimochodem nejstaršího města v Americe vůbec, St. Augustine (prvně jsem tu byla na mém roadtripu po Floridě, o kterém ještě uslyšíte).

Tenhle měsíc byl taky v Savannah další hudební festival, ale tentokrát to nebylo úplně moje gusto, tak jsem se zkusila alespoň přihlásit jako dobrovolník a ono to vyšlo! Měla jsem na starost registraci dobrovolníků a kapel a líp jsem snad ani pořídit nemohla :) Jo a taky jsem potkala Forresta Gumpa, ptal se, jestli nevím, kde je Jenny! :)

DVANÁCTÝ měsíc v Americe

Nic nestíhám. Nic. Nezabalim, nepřestěhuju se a zůstanu tady, protože mám moc věcí. Co mám dělat? Poslat balík do Kalifornie? Koupit další kufr? Nebo se vejdu?! Ještě jednou se mi povedlo vidět moje holky Christinu a Leighu a vydaly jsme se společně na hudební festival v Jacksonville (možná vás ty moje hudební festivaly a koncerty už nudí, ale pro mě opravdu znamenají ty nejkrásnější momenty tady, tak se omlouvám :), který byl na podporu přísunu pitné vody do Afriky. Zamilovala jsem se tu do další další kapely a už mám naplánováno, jak je v lednu uvidím v SF, jéééj!
Pamatujete na článek, kde jsem popisovala, jak se bojím jaké to bude, až tu budu nějaké dva týdny žít dohromady s novou au pair? Nakonec to nedopadlo tak dramaticky, jak jsem čekala. Nejhorší bylo se vystěhovat z pokoje (ale aspoň jsem zjistila kolik - moc - věcí mám na zabalení) a zvyknout si na to, že už moje rodina má místo mě někoho nového. Ale Lina se je tak zlatá, že celý ten proces šel jak po másle. Brala jsem jí všude s sebou, seznámila jí se svými kamarády a i když mě mrzí, že na těch fotkách, co mi teď dohromady posílají, nejsem, těší mě, že jsou spolu a Lina to tak bude mít o něco jednodušší. 

Když se podívám zpátky na ten svůj rok, vidím, že se střídalo špatné období s dobrým a naopak. Ty věci, které ale stojí za zmínku, ty skvělé zážitky, které se mnou budou už nadosmrti, ty prostě převažují a já tak vím, že ten rok nemohl být lepší. A myslím, že bychom si měli s každým příchodem nového roku pěkně sednout a sepsat si ty skvělé věci, které se nám během minulého roku staly (raději než sepisovat předsevzetí na nový rok). Američani by to nazvali "count our blessings" a já věřím, že přesně to je klíč k pocitu štěstí - uvědomění, kolik bezvadných věcí se nám děje nejenom během toho roku, ale každý, každičký den. Už jen fakt, že se pokaždé probouzíme do nového rána a máme šanci začít den nanovo. Že svítí sluníčko, nebo že můžeme "tančit v dešti". Že to kafe pořád chutná skvěle a třeba že nám večer v televizi běží oblíbený seriál. 

Bye-bye my dear old Savannah, you'll be truly missed!