Americké (po)divnosti II.

Amerika byla od malička mým snem. Z těch filmů na mě prostě na mě vždycky působila tak nějak magicky a zvláštně "vznešeně". Ani to snad neumím popsat slovy, ale vy určitě víte, co myslím, ten "americký sen". I když jsem v to ani nedoufala, jsem nakonec tady, Ameriko! A za ten rok, co tu žiju, jsem měla šanci tě trochu poznat a musím říct, že v některých věcech (zvláště ty věci, které jsem ve filmech teda neviděla) mě stále překvapuješ, ať už je to v pozitivním, nebo negativním slova smyslu. V minulém článku jste se mohli dočíst o "amerických (po)divnostech", na které jsem tu za svůj pobyt narazila. A protože tenhle článek už jsem měla tak nějak nakousnutý poměrně dlouhou dobu a vždycky jsem si tam jen nějakou tu podivnost zapsala, nakonec se mi jich nakupilo tolik, že jsem z jednoho článku musela udělat dva a kdo ví, třeba jednou ještě bude mít pokračování :) 

Jsem tu, Ameriko!

DIVNÉ

Protože jsou tu všichni zvyklí zásadně jezdit autem (a tomu rozumím, protože třeba v Savannah jen tak nějak po svých nedojdete), když už se nakonec někam vydáte "pěšo", občas narazíte na takovou zvláštnost, že vám prostě chodník skončí uprostřed vaší trasy, nebo ještě lépe, žádný chodník tam ani není. O naší dovolené s kamarádkou Verunkou jste se mohli dočíst tady, tady a tady. Co jsem v prvním článku naznačovala bylo, že jsme se se jen z letiště ve Fort Lauderdale dostávaly asi hodinu. Tím největším problémem totiž bylo, že jsme chtěly dojít z letiště někam, kde si budeme moct objednat Uber (jako taxi, ale levnější), protože řidiči Uberu nemají povoleno nabírat zákazníky přímo na letišti ve FLL. Tak jsme tedy vyrazily, ale netušily, že se zase budeme muset vrátit pěkně zpátky, protože dál už nevedl chodník a snažit se pochodovat na krajnici s kuframa se nám zdálo až moc jako adrenalinový sport :)
Zkoukněte obrázek níže; ty bílé pruhy značí přechod, takže přejdete z jedné strany (z chodníku) na druhou stranu, kde už chodník prostě není! No neni to divný?! :))

Neustálé omlouvání - tady se pořád někdo někomu omlouvá a trvalo mi asi měsíc, než jsem pochopila, že se omlouvají zrovna mě. A víte proč? Třeba jen proto, že projdou okolo! To jste takhle v supermarketu, stojíte, vybíráte a najednou okolo vás někdo projde se slovy "excuse me". Proč? Za co? To já nevím, ale prostě to tak je. Setkáte se s tím nejenom v supermarketech, ale prostě všude na veřejném prostoru, kde do vás ty lidi ani nemusí vrazit, aby se omlouvali. Pochopím, když vybírám a někdo mi vleze do výhledu a omluví se. Ale proč se sakra ty lidi omlouvaj, když mi prochází za zády, to je pro mě jak záhada bermudského trojúhelníku! :) Včera jsem se o tom bavila s kamarádem a on mi tvrdil, že je to spíš jako ve smyslu "pozor, procházím", ale i tak je to prostě děsně divný :))

Source: funnycutegifs.com

Alkohol je kapitola sama o sobě. Protože je v hospodách a klubech celkově poměrně drahý, docela tu frčí tzv. pregame, zkrátka že trochu něco popijete, než vyrazíte ven. To jsem se takhle jednou chtěla na tu "pregame" připravit a asi půl hodiny jsem běhala po Walmartu a hledala alkohol tvrdší, než víno a připadala jsem si jak blázen. "Vždyť to přece musí být tady u toho vína, kam jinam by to jako dali?!", říkala jsem si. Když už jsem dělala asi třetí kolečko okolo regálu s vínem, rozhodla jsem se konečně zeptat kde že najdu vodku a paní na mě koukala jak na blázna/alkoholika. Prý alkohol neprodávají a já jako že vůbec? a ona, že vůbec, že musím jít do specializovaného obchodu na alkohol! (např. v Anglii alkohol v supermarketu normálně koupíte)
Ještě k té pregame, samozřejmě ale ten alkohol musíte pít uvnitř, protože konzumace alkoholu venku je v naprosté většině míst USA protizákonná. Já ale žiju v Savannah ve státě Georgia a právě Savannah je jedním ze sedmi měst v Americe, kde je konzumace alkoholu venku povolená (mezi další místa patří například New Orleans nebo Las Vegas, plné znění článku najdete zde). Musíte ale být v centru města a svůj drink přenášet v plastovém kelímku. Když v baru pijete ze sklenice a chcete odejít, prostě si drink přelijete do kelímku, které jsou pro tenhle účel připravené u východu a  navíc vám tu ve většině míst i dovolí ten kelímek  (i s tím alkoholem :) přenášet mezi jednotlivými bary. 
Poslední věc k alkoholu a už tohle téma vážně opouštím :) Nevím, jestli se to zdá divné jen mě, ale jakékoli brunch menu (takže v podstatě snídaňového menu) je mimosa (pomerančový džus s šumivým vínem). Můj první brunch s Američany byl v neděli ráno potom, co jsme všichni samozřejmě něco popili v sobotu, a většina těch bláznů si hned takhle ráno tu mimosu dala, někdo třeba tři i čtyři. A můžete mi věřit, že se po tom evidentně opít dá :)

Source: http://giphy.com/gifs/wanderlust-jennifer-anniston-mimosa-I5zN8yZllsuLm

Zmínka právě o tom mém prvním, ryze americkém brunchi, mi připomněla ještě jednu podivnost, i když na tu si upřímně postupně začínám zvykat. Z české snídaně jsem zvyklá, že moje snídaně je buď na sladko, nebo na slano. Tyhle dvě možnosti. Tečka. Nic mezi tím! Tady si ale můžete objednat sladké palačinky a dostanete k nim v ceně slanou slaninu jako přílohu. Samozřejmě palačinky podávají s teplým javorovým sirupem a ten se té slanině nevyhne, takže pak pojídáte slanou slaninu se sladkým sirupem. Někdo (a mimochodem mluvím o tom samém člověku, co dal při brunchi čtyři mimosy :) jde až do takového extrému, že si třeba dá wafle (sladké) s kuřecími kousky na vrchu (slané) a celé to ještě přelije javorovým sirupem (sladké!). A to už je vážně masakr :) Jinak ale kombinace javorového sirupu s naprosto čímkoliv je tu úplně běžná, na obrázku níže kuřecí maso na špejli v těstíčku, přelité sirupem :) 

PODIVNÉ, ALE FAJN

To, že jsou tu lidé tak nějak líní (ne všichni, ne všude, samozřejmě!), by se dalo vytušit už z těch chodníků. Bez auta jste tu prostě ztracení (teda aspoň pokud se jedná o malá města) a kolikrát si to ti Amíci ulehčují natolik, že z toho auta ani nemusíte vylézt, když něco potřebujete! Na okýnko "drive thru" jsme zvyklí i u nás od McDonald's a KFC. V USA si ale u drive thru můžete nejen objednat u naprosté většiny fast food restaurací, ale třeba i koupíte koblihy u Krispy Kreme, kafe u Starbucks a co je už fakt gól, že si takhle u drive thru můžete vyzvednout léky z lékárny nebo vybrat peníze z bankomatu. Proč je to podivné, ale fajn? Protože jsem prostě někdy líná taky, no! :)

Source: http://farm3.static.flickr.com/2683/4438541161_b5e4966112.jpg

Jak jsem už naznačovala v minulém článku, Američani jsou blázni, co se hygieny a čistoty týče. Naprosto všude tu proto máte možnost si "dopřát" dávku dezinfekčního gelu, který je volně k dispozici pro vaše užití, ať už se jedná o knihovnu, obchod nebo třeba restauraci. U vchodu v supermarketech si můžete zdarma ze stojanu vytáhnout dezinfekční ubrousek a otřít si s ním držadlo vaše košíku a je úplně běžné, že tu dámy nosí připnuté plastové lahvičky dezinfekčního gelu na kabelkách a děti na školních taškách. Je určitě fajn dbát na hygienu, ale zase si myslím, že čeho je moc, toho je příliš :)

Source: http://giphy.com/gifs/animation-animated-purell-t3ALHwdGhkF3O

Děti (tedy alespoň ty, o které se starám) tu mají tělocvik ve škole každý den. Myslím si, že je fajn, že tu tak trochu nutí děti, aby se hýbaly, protože co si budeme povídat, některé to opravdu potřebují a ty, co to zas až tak nepotřebují, těm to neublíží, stejně jako by to taky neublížilo českým dětem. Ve škole tu navíc neexistuje, že by měly krátký nebo dlouhý den. Většinu dní prostě končí ve stejnou dobu (moje děti končí v úterý dřív), a to nehledě na věk dítěte. Takže prostě i ti prvňáčci začínají školu od osmi a končí ve tři hodiny odpoledne, což se mi na ty prcky zdá až dost. 

Teď trochu něco mimo místu... V Kalifornii si můžete pořídit průkaz na zdravotní marihuanu. Spoustu výzkumů ukázalo, že marihuana pomáhá v boji proti rakovině. Pamatujete na tu kauzu v televizi, jak měli poslat do vězení babičku, co si pěstovala marihuanu na zahradě, protože to pomáhalo jejímu zdravotnímu stavu? Tak tahle babička žít v Kalifornii, dostala by zdravotní průkaz a směla tak legálně marihuanu užívat. Zní to dost neuvěřitelně, ale ten průkaz jsem viděla na vlastní oči! 

Source: http://marijuana.heraldtribune.com/files/2014/09/id-card.jpg

PODIVNÉ, ALE SUPER

Znáte z filmů, jak někde sejde parta lidí, kteří se ale vůbec neznají a najednou začnou všichni dohromady tancovat jeden tanec? Já si vždycky říkala "to je trapný, vždyť se teď potkali, jak jako můžou vědět ty kroky?" No a víte co, oni možná ví! Existuje hned několik takových tanců, jejichž kroky zná prostě celá Amerika! Asi tak, jako každý zná, jak se tancuje macarena (i když teda existuje několik verzí a já jsem rozhodně pro ten originál z videoklipu, haha). A já vám musím říct, je to opravdu sranda, vyvolává to bezva atmosféru a i to i dobře vypadá :) Já a Veru jsme na naší dovolené tancovaly Cupid Shuffle a Wobble Dance, jak to asi zhruba vypadalo, můžete omrknout ve videu níže.

Co naprosto MILUJU na Američanech, je jejich otevřenost. Cokoli potřebujete vědět, s čímkoli poradit, všichni jsou opravdu moc ochotní pomoct a poradit. Nevím, třeba je to víc jižanská záležitost, ale naprosto ve všech místech, která jsem v Americe navštívila, jsem pokaždé potkala lidi, kteří se mnou prostě začali mluvit jen tak, z ničeho nic. Stojíte ve frontě? Skoro určitě se za chvíli na vás někdo otočí a začne si s vámi povídat. Máte píchlou pneumatiku? Dejte tomu pět minut, než vám někdo nabídne pomoc. Ztratili jste se? Dostatečně zoufalý výraz vám zajistí, že vám automaticky někdo poradí a pokud se už musíte zeptat, určitě se vám dostane jenom správných cestovních pokynů, ale navíc i hromady zaručených tipů kam zajít a čemu se vyhnout.



Doufám, že se vám článek číslo dvě líbil a už teď můžu říct, že mám zaděláno na článek číslo tři, protože je toho prostě moc :)