Ahoooj, takže konečně k tomu Los Angeles!
Některé holky z okolí jezdí do LA skoro ob víkend, taky je to jen šest hodin jízdy. Všímáte si toho "jen"? Tohle je totální "au pair fenomén" nebo prostě fenomén kohokoli, kdo jen chvilku žije v tak velké zemi, jako je Amerika - úplně se vám přetvoří chápání vzdálenosti. Vzpomínám si, když jsme jednou v Čechách vyrazili na koncert do Brna. Z Prahy (technicky z Příbrami, ale jen tak pro představivost). Taková dálka, ty jo! Přes tři hodiny cesty kvůli koncertu?? No blázni jsme, myslela jsem si. Teď mi to přijde jako totální sranda. Za tři hodiny tady dojedu do národního parku Sequoia, budu tam den a večer zase pojedu domů. Ale zase chápu, že v rámci Čech prostě snad ani těch šest hodin autem není možné dát :)
Takže takhle jsme jednou vyrazily na víkend do Los Angeles. Tohle byl náš první velký výlet, kde se muselo zamluvit auto a řídit větší vzdálenost (při našem výletě do San Diega jsem byla té cesty do LA ušetřena, protože řídila host mamka). Ještě jsme si to naplánovaly tak, že pojedeme na noc, ať se vyhneme zácpám a v LA jsme pěkně hned ráno. To dospíme na pláži, ne?
Source: http://i.giphy.com/127JeHZl15PRII.gif
Auto jsme tak měly zamluvené na třetí hodinu ranní (to byl zase nápad, haha) v půjčovně na letišti a že se všechny sejdeme v tuhle nehezkou hodinu právě tam. Já, stará nervóza, jsem samozřejmě tu noc vůbec nemohla usnout, protože jsem se hrozně bála jak to bude s půjčením, jak to odřídíme a tak. Hlavně jsem věděla, že se prostě MUSÍM trochu vyspat před tou cestou a to je to nejhorší, spát pod nátlakem :) Takže jsme se takhle všechny sešly na letišti ve 3am, některé na kontě pár hodin spánku, jiné hodiny žádné, ale zabloudily jsme tam všechny... To to začíná. Cesta nakonec utekla hrozně rychle, i když jsme měla za volantem místy krizi, brzy pak vyšlo sluníčko a jelo se hned lépe. Tina mě pak vystřídala a já si konečně mohla odpočinout, ale ten kofein co jsem do sebe za cestu nacpala, už mě stejně spát nenechal. Takže jsme do LA, na naší první zastávku v Santa Monica, dorazily všechny neuvěřitelné unavené a rozhodně nepřipravené na celý den chození po městě. Teda až na Lídu, která spala úplně celou cestu, v LA se protáhla a prohlásila "dobré ráno" a nám se uvnitř vzedmula vlna závisti. Ano, záviděly jsme jí spánek!
Na Santa Monica jsme zaparkovaly auto, zaplatily parkovné "jen" na tři hodiny a že to pak dojdeme připlatit, ten spánek nám přece nějakou dobu zabere. V deset ráno bylo ale na pláži už na umření, takže ten náš geniální plán "dospíme to na pláži" byl aplikovatelný asi tak na pět minut. Myslím, že jsem zabrala hned v ten moment, co jsem si lehla a za chvilku mě probudil pot stékající mi z čela do očí. Nechutný. Takže jsme se vyfotily u cedule Route 66, u Bubba Gump a rychle odsud!
Na kafe. Ach jo, tak my se drkocáme do LA, abysme si tu šly sednout na kafe. Ale nedalo se jinak, unavená těla si říkala o dávku kofeinu a cukru. Co jsme dělaly pak, se dá v podstatě úplně regulerně nazvat "fotošútingem" (photoshooting), protože jsme objížděly taková ta méně obvyklá místa a fotily a fotily, až jsme každá měla třeba pět set nových fotek. Ne, že by těch míst snad bylo tolik. To spíš u každého probíhal ten photoshooting stylem: "jo, tahle póza je super", "bezva a z druhý strany" a "rozhoď si vlasy teď" a "vyfoť mě, jak jdu". To zní totálně profesionálně, co říkáte? Haha, jsme to ale modelky, musíme si ale přece mít z čeho vybrat, ne? :)
Odpoledne už jsme pak směřovaly k Jamesovi, který nám už kolikrát zachránil krk a se kterým jsme minule byly s Bláňou kempovat v Joshua Tree. Dorazily jsme do toho jejich doupěte, kde to najednou vypadalo jako nějaké hippie shromáždění. Venku na terase sedělo v kroužku asi osm dlouhovlasých individuí, která se hlasitě smála a popíjela drinky už od deváté ranní. Ehmmm, to tady taky všichni dneska spí? Proběhlo mi hlavou a při představě, jak spím schoulená do klubíčka, přikrytá osuškou v rohu obýváku, jsem si najednou přišla ještě víc unavená, než jindy. Kafe to spravilo (zase) a že se prý jde na pool party a pak můžeme vyrazit do centra LA. Ne, že by se nám někomu vůbec někam chtělo, ale přece jen jsme tam byly jen na jednu noc, já byla už nějakou dobu bez spánku, respektive jsem naposledy spala ve čtvrtek v noci (a tohle byla sobota), ale i tak jsem si řekla, že to prostě dám! Takže rychle rychle, sprcha, obléct se, namalovat, převléct se (protože už mě ta únava asi dohnala a pomalovala jsem si červenou rtěnkou tričko) a jede se!
 |
Z hippie doupěte
|
Ta pool party je prý kousek od centra LA. Kdo má sakra dům u centra LA?! Dorazily jsme na místo a v ten moment nám došlo, že tohle se nám už asi nikdy v životě nestane... Dům producenta. Evidentně. Nejenže to byl naprosto parádní dům, on měl taky naprosto parádní výhled. My jsme s holkama vylezly na zahradu a nevěřily vlastním očím... Vířivka, takový ten nekonečný bazén a VÝHLED NA CEDULI HOLLYWOOD. OMG! Kdybych vám mohla popsat ten pocit, jaký jsem v ten moment měla... Bylo to jak ze snu. My, čtyři holky z Česka, si tu sedíme ve vířivce a sledujeme západ slunce, přesně pod TOU cedulí! Jamesova poznámka, že můžeme do centra zamířit kdykoli se se budeme cítit a když se nám tu nebude líbit, byla naprosto zbytečná, protože odsud se nám nikomu nechtělo (nikdy).
Photo credit: Domína @ https://www.instagram.com/domiiinavusa/
Takže co vám budu povídat, první spánek, kterého se mi konečně dostalo, taky netrval potřebných osm hodin, ale spíš tak čtyři. V neděli ráno jsme si došly na tradiční brunch, pokochat se centrem LA, které bylo dost zvláštní, protože tam skoro nikdo nebyl (všechny ty turistické atrakce jsou v LA mimo centrum), do úžasného knihkupectví The Last Bookstore a jely domů brzo, dokud ještě zbývaly nějaké síly. Já tenhle výlet dospávala ještě týden, a to jsem neměla ani tušení, že za dva týdny budu na výletě do Las Vegas spát ještě míň, ale o tom zase až příště :)
Když píšu tenhle článek, tak mě zase napadá, že každý člověk, kterého v životě potkáte, může mít neuvěřitelnou moc a ten váš život nějak obohatit. Kdybych tenkrát v San Francisku nepotkala Jamese, přišla bych o tolik věcí... On a jeho kámoši se nám postarali o naprosto jedinečný víkend, kdy jsme se prostě i přes všechnu tu únavu pořád jenom smály a zažívaly zážitky, které jsou tolik nezapomenutelné. A samozřejmě, bez mých holek by to taky nestálo ani za řeč! Lidi, já jsem ráda, že vás mám! <3
Plus - nikdy nesuď knihu podle obalu, že? Ta banda hipíků (co možná sice usíná za zvuku meditační hudby, disko světel a při zapnuté mašince na vytváření dýmu a vstává s plyšovým hadem omotaným okolo krku) se ukázala jako nelepší společnost na světě.
Takže ano, jděte ven a poznávejte nové lidi, protože nikdy nevíte, co s nimi zažijete. Třeba party pod cedulí Hollywood :)
Mějte se krásně, K.
