Takže já už jsem tu přes dva měsíce? To tak strašně letí, já se zblázním! Že už jsem si tu zvykla na řízení po desetiproudových dálnicích a jsem už schopná se v San Francisku (projednou) neztratit, to jsem vám už psala v článku o prvním měsíci. Takže co se mi všechno přihodilo během toho druhého měsíce? Vánoce, Thanksgiving... Ale pěkně popořádku. Není toho zas až tolik co k vyprávění, ale aspoň přihodím nějaké ty fotky :)
Ze začátku mého druhého měsíce jsme si s holkama naplánovaly výlet po San Francisku (ano, ještě je pořád co vidět a ještě je toho tam spoustu!). Začaly jsme úžasným Renegade Craft Fair, kde si můžete pořídit nejrůznější věcičky od designových šperků až po dřevěné kravaty a já tyhle věci prostě zbožňuju! Ne, že bych si snad něco koupila, jak říkám, vše je designové, ručně vyráběné a dost originální, takže se od toho odvíjí i ta cena, ale jen se jít podívat, nasát tu tvořivou atmosféru a prohodit pár slov s těmi úžasnými umělci, to pro mě znamená ideálně strávený den :)
Source: http://www.renegadecraft.com/wp-content/uploads/2009/01/2014-RCF-SF-Summer-9874-e1436280189932.jpg
A navíc, když se to spojí s nějakou tou turistickou nutností, je ten den zase ještě o něco krásnější! Hned po Renegade jsme vyrazily do Palace of Fine Arts, což je taková ta (nádherná!) velká kopule, kterou určitě zahlédnete po cestě na Golden Gate Bridge. Za ten den jsme si ještě mohly odškrtnout Painted Ladies, které bez všech těch filtrů na fotkách na internetu vůbec nevypadají tak "painted", jaké jsme je viděly, ale hlavně, že jsme tam byly, že jo! Když jsem se chtěla fotit na schodech jedné z "dam", vyšel zrovna její pan majitel a já celá červená dělala, že tam jen tak nenápadně postávám. Moc jsem ale nenápadná nebyla, protože se na mě pán s úsměvem obrátil, že je to v pohodě, že je zvyklý. Tak dobrý, ale stejně jsem se styděla i pak :). Ještě jsme za ten den stihly City Hall a pak hurá domů, vždyť jsme toho naťapkaly...!
Pak už tu bylo Díkůvzdání a já moc nevěděla, co od něho očekávat. Jeli jsme totiž s rodinou k nějakým vzdáleným příbuzným do San Jose, kde nás bylo nakonec asi čtyřicet. Já se tam tak hrozně nudila, že jsem se stačila ještě před večeří docela ovínit a krocana jsem si jen zobla, protože jsem si nechávala prostor na dezert :) My totiž měli na výběr asi z deseti koláčů! A to je moje! Jak mi bylo blbě potom, vám asi ani vyprávět nemusím, že jo. Samozřejmě, že jsem si ten koláč nedala jen jeden, haha.
Taky jsem měla možnost se pro jednou vydat trochu za přírodou a omrknout Point Lobos. Těch přírodních rezervací je tady ale v okolí tolik, že se nebudu muset bát, že bude nuda!
Jeden víkend ale přece jenom ta nuda byla a já neměla vůbec co dělat, a tak jsem se vydala do města sama (zase jeden z těch dní, kdy jsem měla volno v sobotu a ostatní v neděli). Ale nějak mi to prostě nebylo souzeno, nebo co. Nálada už rána nic moc, do toho mě rozbolela hlava, galerie, které jsem měla v plánu navštívit, byly zrovna zavřené a po dlouhé době jsem měla pocit, že mě to samotnou prostě nebaví. Trochu se to pak zlepšilo, když jsem dorazila do úžasného knihkupectví City Lights Bookstore. Tam jsem se už po několikáté brouzdala mezi regály a z ničeho nic narazila na knihu o Václavu Havlovi, psanou jeho bývalým mluvčím, Michalem Žantovským. I když mě moc potěšilo, že jsem takhle v San Francisku našla knížku o mém moc oblíbeném člověku (a Čechovi!), zase mě to na druhou stranu rozesmutnilo, když jsem si vzpomněla, že zanedlouho mělo být výročí jeho úmrtí. Tak jsem zase šla ven, celá sklíčená se posadila na lavičku, že si trochu vydechnu a aby toho nebylo dost, se mi na hlavu (!!!) vykadil pták. Tohle všechno mohly zachránit jen nákupy, tak jsem utratila všechny své peníze a veselá (konečně!) odjela domů :)
Další víkend na krku a já zase dumala co s ním, protože žádnou volnou chvilku nechci jen tak proválet. Možná jen když prší :) Nakonec jsme si s holkama naplánovaly, že se vydáme do Exploratoria, vědeckého muzea v SF. Jenže ale protože zrovna konečně pršelo (takže bych i klidně mohla s klidným svědomím zůstat doma), všechny holky mi ten výlet nakonec odpískaly. Teda všechny, až na jednu a i když se mi tak strašně nechtělo, tak jsem stejně jela, protože jsem věděla, že Anna už je taky na cestě a bylo vy mi strašně blbý jí to najednou odmítnout. Dorazily jsme na místo a já málem omdlela, protože tak obrovskou frontu jsem v životě neviděla! On to totiž byl den s volným vstupem a evidentně o tom vědělo celé San Francisko, haha. My nakonec frontu vystály za krásných 40 minut a ani nám to nepřišlo. Ke mě a Anně se nakonec připojily ještě další tři holčiny a byly jsme bezva parta - schválně, jestli si mě na té fotce vůbec všimnete :)
Jinak jsme v Exploratoriu strávily asi dvě hodiny a bavily se jak malé holky. Se vším si pohrály, všechno ošmataly, nad vším se podivovaly. To je věda, to prostě nepochopim :)
I do Kalifornie nakonec dorazily Vánoce, což hlavně znamenalo, že děcka mají volno ve škole (ajajaj). Nejenom že jsem tak měla Jordan doma, já ale i konečně měla šanci poznat moje druhé host "kid", které se vrátilo domů z koleje! A povím vám, že je to sranda, mít doma devatenáctiletýho kluka, kterýho zajímá hlavně jak by si mohl dát pivo, aby na to rodiče nepřišli a kdy se bude zase moct ulít z rodinných aktivit a vypadnout ven za kámošema (a za pivem).
Ještě před Vánocemi mě čekalo Santa Con, tedy událost, při které se lidi převlékají za Santu Clause, sejdou se všichni pobavit (přiopít) na Union Square a následně do-pobavit do barů. Třeba ve tři odpoledne tak po ulicích San Franciska potkáte nejednoho opilého Santu a nás, holky z Česka, které si s sebou šly nakoupit zábavu se slovy: "jakou nejlevnější vodku máte?" a s úsměvy od ucha k uchu si odnášely čirý likér v plastové (!) lahvi v papírovém pytlíku (jako z filmu, že jo? :). Výhoda takové akce je, že jdete třeba v osm hodin večer spát a máte tak plnohodnotný celonoční odpočinek, no není to paráda?
Abychom ty Vánoce ještě završili, vydali jsme se na pořádnou americkou house party s tématem "ugly sweater party". Ugly sweater party prostě znamená, že máte přijít oblečení v jakémkoli, ne zrovna ošklivém, vánočním svetru, kterých se tu dá před Vánoci nakoupit opravdu mraky. To byl taky můj plán, pokoupit si nějaký roztomilý vánoční svetr s tučňáčkem, nebo třeba s ledním medvědem! Jenže moje pátrání po dokonalém "ugly" sweater skončilo potom, co jsem zjistila, že všechny ty roztomilé svetry stojí třeba 40$, a to se mi za něco, co si na sebe budu moct vzít jeden měsíc v roce, zdálo až dost. Tak jsem zaskočila do Dollar Tree (vše za 1$!), nakoupila plastové vánoční ozdoby, zlatý řetěz a ponožky se sněhulákem a utratila suma sumárum 3$ plus daň. Všechnu tu parádu jsem s Jordan naaranžovala na můj červený svetr (ten jsem koupila už ten den, co mě pokadil pták :), ze zbylých ozdob vytvořila náušnice a tadááá! Pod to jsem ještě oblékla tričko se sněhulákem, které jsem s dětmi vyráběla už loňské Vánoce a mohlo se jít. Na party mi pak říkali, že kdyby to byla soutěž, tak bych totálně vyhrála! Je to ale vlastně pochvala, když to byla "ugly" sweater party? :))
Vánoce pak probíhaly ve znamení pečení, odpočinku a zase pečení! Nejenže já jsem pekla linecké a taky vanilkové rohlíčky (které nikdo nikdo nikdo jiný, než já, nejedl!!!), ale moje host mum nás každý den zaměstnala ať už vykrajováním sušenek, jejich zdobením, nebo třeba vyráběním cake pops (upečete koláč, rozdrobíte ho na kousíčky, přidáte krém, vyválíte do kuliček a máčíte v čokoládě = práce na celý den, snězeno za pár minut, a to se vyplatí! :). Ona sama pak ještě pekla koláč a dort. Vážně, u nás se jen peklo! Ale samozřejmě se taky slavilo a já konečně taky dostala něco do ponožky, juhůů! Loni by se mi ta bankovka asi v té ponožce ztratila, nebo co :)
Já doufám, že i vaše svátky proběhly co nejpohodověji, že jste byli se svou (host) rodinou nebo s někým, koho máte rádi a že už se, tak jako já, těšíte, na ten další rok. Protože já mám teď neuvěřitelnou motivaci k tomu, abych ho udělala ještě bezvadnější, než ten loňský. A to je moje jediné předsevzetí (plus možná hodně cvičit a dobře jíst, ale to se nepočítá, to už je takové novoroční pravidlo, že jo? :).
Když budete mít chvilku, sedněte si s tužkou a papírem a ty bezvadné věci, co se vám za rok 2015 staly, sepište. Je jich určitě moc, pokud nezapomenete na slunečné léto, na procházky ve sněhu, sbírání listí na podzim, nebo třeba pozorování prvních sněženek na jaře. Možná si uvědomíte, že to byl vlastně opravdu byl skvělý rok!
Přeji vám všem, aby ten nadcházející rok byl zase naprosto jedinečný, plný radosti a báječných věcí! I když ne každý den budete moct prožít s úsměvem na tváři, věřte, že je to tak v pořádku a ty usměvavé dny zase přijdou.
Přeji vám všem, aby ten nadcházející rok byl zase naprosto jedinečný, plný radosti a báječných věcí! I když ne každý den budete moct prožít s úsměvem na tváři, věřte, že je to tak v pořádku a ty usměvavé dny zase přijdou.
Tak zase na-počtenou v roce 2016! K.
