California life a jak se ten jedenáctý měsíc nekonal

Takže vážení, já mám měsíc. Měsíc. MĚSÍC do konce. Když nad tím tak přemýšlím, tak měsíc ve škole utíká hrozně pomalu. Měsíc v práci možná o trochu rychleji, pokud máte práci, která vás baví. Měsíc trvá půlka letních prázdnin, která sice uteče děsně rychle, ale pořád se to počítá jako PŮLKA léta, takže to já mám vlastně ještě spoustu času, no ne? Plus jsem málem zapomněla, že k tomu poslednímu pracovnímu měsíci mám ještě k dispozici měsíc volna! Takže mám si já vůbec na co stěžovat? Ani náhodou :)

Ten jedenáctý měsíc byl o poznání chudší o jakékoliv výlety a fotky. Projíždím mobil a instagram a facebook a dumám, co že já jsem sakra ten jedenáctý měsíc dělala?! Jen vím, že jsem skoro úplně přestala projíždět sociální sítě (hlavní vinou na tom asi bude moje přikázané omezení užívání internetu v mobilu, haha) a taky potom, co už člověk okolo skoro všechno viděl, začne ta místa procházet znova. Což se může někomu zdát jako nuda, ale já to vidím naopak... Najednout totiž zapomenete na mobil, na to, že si všechno musíte vyfotit a prostě se jen kocháte tím, co vidíte. Je to skoro jako všechno vidět úplně poprvé, protože najednou na ten svět koukáte vlastníma očima a ne foťákem od mobilu. Takže ano, já si to teď vlastně hrozně užívám!

The City ❤️

Protože vám k tomu jedenácti měsíčnímu shrnutí nemám moc co nabídnout, jen tak ve zkratce jsem během toho měsíce:

• hodně pracovala - to já abych se nenudila, tak jsem si zařídila neplacenou stáž na místní univerzitě, což vůbec nevím, jestli jsem vám říkala nebo ne! Jestli jo, tak se moc omlouvám a jestli ne, tak vám jen stručně můžu říct, že tam tři dny v týdnu strávím pět hodin a dělám podřadnou práci, kterou nikdo jiný nechce dělat, ale já se u toho tvářím dostatečně důležitě. Jo a taky dostanu oběd! Takže vlastně nepracuju tak úplně zadarmo, já makám za jídlo! 

Source: http://gph.is/YCln7Z

• hodně chodila do posilovny - další kapitola z mého života, o které vůbec nevím, jestli jsem se zmínila. A když říkám kapitola, myslím tím jednu velkou kapitolu, která se odehrává už od začátku, co jsem tady. To jsem se tehdy přistěhovala a ještě ten první týden jsem byla zapsaná v posilovně a dokonce jsem i měla zaplaceného trenéra! Padly za to sice moje všechny úspory ze Savannah, ale co, kdybych šla na liposukci, tak za to taky musím zaplatit, haha. Cvičení je něco, co mě hrozně drží při životě a už si to bez něj nedovedu představit. Navíc bych bez něj přišla o moje milovaná páteční dopoledne! Jednou jsem četla, že by si člověk měl každý týden udělat takové tradiční rande sám se sebou. Prostě jen tak relaxovat o samotě, dělat co vás baví. Moje rande se konají v pátek, protože ten den nechodím pracovat na univerzitu a navíc znamenají zakončení pracovního týdne. Ráno vždycky malou vyhodím ve škole, pak v posilovně pořádně zamakám a potom si za odměnu jdu sednout na kafíčko, dám si k tomu proteinovou tyčinku a píšu. To třeba dělám právě teď! Sedím venku, protože je nádherně a moje dnešní proteinová tyčinka chutná naprosto božsky (je s příchutí skořicové rolky, yes!).

Source: http://gph.is/17BBJDW

• zažila dva úžasné koncerty - asi nic co byste znali i když australská kapela Tame Impala je v alternativním hudebním světě docela pojem… Tím druhým koncertem byla kapela Triathalon, která mě hrozně baví i proto, že pochází ze Savannah, kde jsem au pairkovala loni! Ten koncert mi připomenul tolik vzpomínek, jako třeba když jsem se na ně v Savannah byla podívat sama, protože jsem neměla s kým jít a jak jsem už příště šla s Christinou a konečně jsem měla parťáka! Uvědomila jsem si, jak hrozně mi to malé jižanské městečko chybí, ale taky jak jsem ráda, že jsem teď ve městě, kde se vám nakonec dostane i trochu té Savannah, trochu Austinu, trochu Nashvillu a všeho ostatního.

• zažila tady už druhé rodinné setkání - nejenže jsem tu měsíc zpátky měla mojí drahou sestřičku, teď jsem navíc měla možnost se vidět se sestřenicí, tetou a strejdou, kteří byli na roadtripu po Kalifornii. Sice jsme potkali jen na chvilinku, protože jsem zrovna měla pracovní sobotu, alespoň ta neděle ráno stačila, aby mě to zahřálo u srdíčka. Sestřenice Nikča mě moc prosila, jestli bych se s ní nešla podívat ke Kirby Cove, a to já jsem s velkou radostí přijala! Tam jsem totiž ještě nikdy nebyla a tahle položka na mém seznamu „musím vidět v SF a okolí“ visela už od začátku!

Takže vidíte sami, moc jsem toho za ten celý měsíc nepodnikala, ale já přesto cítím, že jsem si ho užila maximálně a nemohla bych teď být šťastnější. Je zvláštní, že mi to léto tak nějak uteklo mezi prsty a že už je podzim… Ale já jsem vlastně hrozně nadšená. Podzim pro mě znamená a už vždycky bude znamenat něco naprosto speciálního. Pokaždé to totiž bylo podzimní období, kdy jsem se stěhovala a zažívala úplně nové a nepoznané věci. Prvně jsem tenhle pocit zažila v Anglii, kdy jsme si byly s mojí host mamkou Emmou sednout na kafe a já poprvé zakusila skvost zvaný pumpkin spice latte. To dýňové koření mě od té doby pronásleduje, protože jsem se do něj zamilovala a zamilovala jsem se do podzimu. Pak jsem se přestěhovala do Savannah a první, co si vybavím, je zase ta vůně, spadané listí, dýně a nadcházející Halloween. Vzpomenu si na Sandru (předchozí au pair) a na to, jak jsme společně plánovaly, za co se oblečeme. No a tady, v Redwood City, to nebylo jinak. První, co mě napadne, je podzim a moje procházky po tom nejbarevnějším listovém chodníku. A ta vůně…!

Tohle je skoro rok zpátky! 😱

Teď už je na čase se rozloučit, protože začínám být nostalgická a hlavně sentimentální a nerada bych tady teď brečela před všemi těmi lidmi v kavárně.

Mějte se krásně, užívejte si podzimu, a to nejlépe všemi smysly. Choďte na procházky a poslouchejte, jak vám listí křupe pod nohama, pozorujte ty nádherné barvy všude okolo a nezapomeňte na vůni!

Paaa, K.

California life, desátý měsíc

Takže vážení,

další měsíc v čudu! Už to prostě nezastavím, no! Ale víte co, místo toho, abych tady seděla a brečela, radši se podívám zpátky na ten uplynulý měsíc a připomenu si, že pláč nic nespraví. A že jsem zažila tolik věcí, kvůli kterým se mám spíš smát a že mám být neuvěřitelně vděčná, že jsem je mohla zažít. A taky že budu :) Tak se pojďte se mnou mrknout, jaké to bylo ten desátý měsíc...

Vůbec nevím, jestli jsem se vám kdy zmínila o mé lásce k Dolores Parku. Určitě musela, protože to je prostě moje místo! Moje a dalších tisíc lidí, haha. Dolores Park se nachází v té nejbláznivější a nejliberálnější části San Franciska, v regionu Mission, kde se prostě děje všechno. Navíc je jeho součástí i gay čtvrť Castro a tam je prostě sranda sama o sobě. Strašně často tak v naší partě padá: "nechceš dát chill v Dolores?" a odpověď je vždycky "jooooooo!" Když se pak slaví narozky, to je Dolores ideální místo, protože ač se v Americe, až na pár výjimek, alkohol nesmí pít venku, v tomhle parku se to prostě tak nějak toleruje. Kamarádka Luc slavila narozeniny a já vám jen chtěla ukázat, že se na takovouhle akci může sejít pořádná parta a že rozhodně představa "slavení narozenin v parku" nemusí být tak nudná! :)

Taky jsem si odškrtla mojí každoroční položku na seznamu "co dělat v létě" a zažila místní hudbení festival! Outside Lands, který se v SF každoročně koná v Golden Gate parku, je rozhodně akcí, na kterou se prostě musí. Cena jednodenní vstupenky na tuhle srandu je stejná, jako třeba na festival Shaky Knees v Atlantě, co jsem na něm byla loni... Jenže s tím rozdílem, že v Georgii jsem za těch 150$ koupila vstupenku třídenní. Ach jo, Kalifornie, já tě tak miluju, ale tohle...?! Nakonec jsem tu vstupenku teda neplatila, ale i tak, tady jde o pointu, ne? :)

No a pak už mi přijela ségra a jak už jsme říkala, my pořád někde cestovaly nebo nakupovaly. Nejdřív jsme procestovaly San Francisko křížem krážem a nezapomněly ani na baseball a Giants!

Pak jsme se ještě s holkama mejma zlatejma všechny vydaly do Yosemite, kde jsme se trochu připekly (však si Kami musela domů odvézt nějaké to opálení, vždyť byla přece v Kalifornii, no ne?), provětraly a vyřídily chozením. Pamatujete, jak jsem psala o mém minulém výletě do Yosemite, jak jsem na jednom tom hikeu málem vypustila duši? Tak my ho daly znovu a dokonce se vydaly ještě dál! A přežily jsme všechny v pohodě a ve zdraví, spadla jsem jen jednou a až po cestě zpátky, haha.

Po náročném prvním dni jsme se jen chtěly vyvalit na pokoj, dát si drink a odpočinout si. Měly jsme zarezervovaný pokoj v hotýlku, kam nám to mělo trvat zhruba 45 minut, což je prostě normálka tady v těch kopcích. Jenže co se nestalo, on ten hotel nakonec byl daleko dvě hodiny. Ani vám asi nemusím popisovat, co se nám všem honilo v hlavě, když se začalo stmívat a my se řítily neznámo kam, s benzínovou ručičkou nebezpečně se blížící k "E" (EMPTY zní víc dramaticky, haha!). My to samozřejmě přežily, i bez předpokládaného konce o napadení medvědem či záhadnou postavou v bílém. Ještě jsme se smály, že v Čechách bychom byly za magory, rezervovat si hotel, co je dvě hodiny daleko a pak zase jet dvě zpátky druhý den. Hlavně, že nakonec nevyšel ten kemping, naše "falešné opálení" ze špíny by se totiž nemělo jako smýt, haha. 

Druhý den jsme se, jenom díky našemu dvě hodiny vzdálenému hotelu, vydaly k jezeru Mono Lake, kam bychom jinak vůbec ani nezabloudily. Protože jsme byly v našem klasickém česko-slovenském složení, už jsme prostě hrozně zvyklé, že se můžeme bavit o čemkoliv a nikdo nám tady nerozumí. A já tím myslím opravdu o čemkoliv. V momentě, kdy jsme se kochaly tím přenádherným jezerem a jedna z nás pravděpodobně měla na jazyku zase nějakou nemístnou poznámku, se k nám přitočil takový starší pán a říká: "odkud jste, děvčata?" A sakra, prolítlo mi v hlavě a dumala jsem, co jsem v předchozích pěti minutách tak mohla říct, co rozhodně nebylo pro cizí uši (a už vůbec ne pro tohodle pána!). On vypadal nakonec moc rád, že si může "provětrat" češtinu a já se hrozně bavila, když jsem pak zdálky pozorovala, jak si s Tínkou poklábosil i po slovensky. Ne snad, že by mu to nešlo...! Jen se mrkněte na tu fotku, haha.

Abychom toho cestování ještě neměly málo, vydaly jsme se ještě ségrou do Los Angeles a prošly všechno to, co se v LA prostě musí vidět, plus strávily bezva den v Universal Studios. Universal se nám moc líbilo, v LA je trošku jinak řešené než v Orlandu, Harry Potter svět je menší, ale zato je tu navíc Studio Tour, kde vás vezmou po filmových ateliérech a třeba i prozradí kdo je vlastně vrahem v Hitchcockově Psychu.

 Pamatujete na seriál Čarodějky? :)

Tak to byl desátý měsíc v kostce a já už mám zase poctivě odkroucenou skoro půlku z toho jedenáctého. Zbývá mi ještě měsíc a půl do konce mého pracovního roku a z něj už jen měsíc o samotě, protože přesně za měsíc už tu bude Celine, co mě nahrazuje. Uf, uf... Ale no tak, nebudu se takhle ke konci zase rozesmutňovat, ne? Mám ještě měsíc a půl, hurá! :)

Tak zase příště :-*
Páááá, K.