Když to nejde podle plánu

V minulém článku jsem vám psala, jak jsem zase v procesu matching a že mám na obzoru jednu super rodinu, ale nerada bych to zakřikla. Asi jsem to tedy nakonec zakřikla, protože jsem od té rodiny neslyšela už pět dní a jsem z toho nějaká zklamaná.

tak trochu ve slepé uličce/Jacksoville

Určitě to tak mělo spousta holek a kluků, co si matchingem prošli. Skypujete s rodinou a říkáte si, že tyhle lidi jsou naprosto super. Z jejich strany to nadšení taky cítíte, mluvíte s předchozíma au pairkama a jen se utvrzujete v tom, že TOHLE JE ONO! No a oni se pak už neozvou. 

Připadám si taková bezmocná, že prostě musíte jen nečinně sedět a čekat, až si vás někdo vybere. Navíc, slyšeli jste o tom, že existuje pozice tzv. matching expert? Tedy alespoň u AuPair Care. Jedná se o fyzickou osobu, která pročítá naše dotazníky a pak je nabízí rodinám, protože ty většinou nemají čas procházet takové množství profilů. Ptala jsem se naší Area Director, jestli má cenu třeba zkoušet psát jiné AD, že bych ráda do dané lokality. Ona mi odpověděla, že to spíš nepomůže, protože rodiny přijímají nabídky od matching experta. Tak to mě teda frustruje ještě víc, když si vezmu, že můj osud závisí na tom, jestli vás prvně vybere ne rodina, ale nějaká paní, která s tou rodinou nemá nic společného. Nezbývá než věřit v její schopnosti a snad můj profil brzy ukáže té správné rodině! :) Jen doufám, že brzy nedostanu email od agentury, že už jsem odmítla moc rodin a že se to nesmí, nebo tak něco. Ale jako pardon, já chci mít ten svůj poslední au pair rok prostě TOP! :)

Abych se trochu odreagovala, udělala jsem si tak trochu den pro sebe a místo páteční posilovny sedím ve své oblíbené kavárně s dvojitým kapučínem a nejlepším brownies na světě (vážně, nekecám! Pokud se náhodou ocitnete v Savanně, zajděte do Gallery Espresso). Nějak jsem cítila, že tenhle "me time" (prostě, že vezmete sami sebe na rande :) je teď pro mě naprostá nutnost, protože mám dnes poslední den doma v Savanně a zítra odlétáme s dětmi za prarodiči do Albany (upstate NY). Letím jenom já a děti, tak už se trochu stresuju, jak to bude probíhat a věřím, že za celé dva týdny nebudu mít moc volna (takže žádná kafíčka a žádné "třídění myšlenek"), tak jsem si to prostě musela vynahradit dopředu (aneb, musíš si sama pořádně a logicky odůvodnit, proč nejdeš do posilovny a dáš si místo toho brownies :D)! Co mě ale teda hodně drží nad vodou je, že, za dva týdny touhle dobou si budu už druhým dnem válet šunky, popíjet margarity a pojídat meloun na cruise s Houdičkou! A věřím, že to budeme obě hodně potřebovat :) 

Veru mi pak po cruise odjede a já strávím ještě další tři dny v Miami, sama samička. Zrovna jsem bookla pokoj v hostelu a snad to bude taková sranda, jako veškeré moje cestování po USA (protože jsem absolutní idiot na zeměpis a neumím číst v mapách a POKAŽDÝ se mi povede jet na opačnou stranu, než kam mám!).

Vždycky tu je čemu se zasmát!

Ráda bych, aby závěr tohohle článku byl, že i když to to "nejde podle plánu", třeba ten plán nebyl tak úplně nejlepší a ten lepší plán teprve přijde, takže hlavu vzhůru! :)

PS: opouštím kavárnu po 3,5 hodinách, brownie posloužilo i jako oběd, takže když ty snězený kalorie rozdělím na snídani a oběd, zas až tak velkej hřích není, že ne? :)

Source: http://paperyrain.com/wp-content/uploads/2014/04/image.jpg

Matching (no.3)

Je neděle po deváté večer, já mám za sebou svůj první rozhovor s rodinou v rámci prodloužení a přepadla mě taková nostalgická nálada. Vzpomínám na to, jak jsem si před necelými dvěma roky vybírala rodinu do Anglie a před ani ne rokem rodinu do USA. To už je to váženě tak dávno? 

Svůj první matching (fáze kdy, si vybíráte rodinu a hledáte co nejlepší "match", takovou rodinu, s kterou si nejvíc sednete) si pamatuju, jako by to bylo před chvilkou. Bylo léto, já akorát dokončila vysokou a pak jsem ještě vyjela na dva týdny na letní univerzitu do Turecka, takže jsem s tím vystavováním profilu moc nespěchala. A protože jsem zas až tak nespěchala před odjezdem, o to víc jsem se pak nervovala po příjezdu, protože to hledání rodiny nešlo tak rychle, jak bych si představovala. 

Můj první skype rozhovor byl peklo. Byla jsem hrozně nervózní a paní mi oznámila, že se jí rozbila kamera na počítači, takže jí neuvidím. No jo, ona ale mě viděla a taky moje překvapené reakce na to, co mi říkala (bylo to poprvé, kdy mi někdo řekl, že jí kosher a já neměla ani páru, co všechno pod to spadá), ale já jsem nemohla vidět ty její. Celkově jsem se po tom rozhovoru cítila špatně a Sasha se mi vlastně pak ani neozvala a já nechápala proč. Nakonec dobře, protože jsem byla v takovém rozpoložení, že bych jí bývala kývla a teď navíc vím, že by to bylo peklo i doma (po nějaké době jsme s au pair kamarádkou Kamčou zjistili, že její host mum je právě tahle paní, co se mnou dělala pohovor a trik s rozbitou kamerou si vyslechla taky, haha). 

Pak jsem skoro kývla rodině, která mi poslala seznam pravidel okolo domu zahrnující denní úklid koupelny nebo přípravu dětí každou sobotu dopoledne a večerní hlídání ("au pair goes out on Fridays"). Teď mi přijde úplně na hlavu, že jsem to vůbec zvažovala. Ale já prostě chtěla jet za každou cenu a začínala jsem být opravdu zoufalá. 

Hned potom se mi ozvala rodina (u které jsem nakonec strávila rok), a to bylo skoro jako sen, po těch předešlých. Sice tři děti, z toho 2,5 roku starý prcek, ale s rodičema se dalo mluvit rozumně, zasmáli jsem se a hned se domlouvali na další skype. V momentě, kdy mi řekli, že si mě vybrali, jsem skoro ani nemohla mluvit, jak jsem byla šťastná. A jela jsem do Londýna.

Můj další matching probíhal v době, kdy jsem ještě pořád byla v Londýně. Jela jsem předtím domů na léto, takže jsem měla možnost si všechno potřebné v agentuře vyřídit a pak jsem se ještě na dva měsíce vracela do Anglie. Tenhle matching probíhal tak rychle, že ani nevím, jestli ho "matchingem" můžu nazvat. V noci jsem dostala email o tom, že je můj profil k vidění online pro rodiny a v pět hodin odpoledne mi zvoní telefon a ukazuje lokalitu Georgia, USA! Tak jsme hovor udiveně zvedla a z druhé strany slyším svojí budoucí host mum, že už mi posílala email před dvěma hodinami, jestli jsem koukala na jejich profil a kdy že můžeme mluvit znovu. Rychle jsem zkoukla profil a zjistila, že je vše podle přání - dětičky školou povinné, slunná lokalita a oceán na dosah! Hned ten večer jsme měli skype, při kterém mi byl nabídnut match a já ho přijala. Dneska, když pročítám pokyny od agentury, naprosto chápu, že před osudovým matchem mají proběhnout dva rozhovory, které od sebe musí být alespoň 24 hodin, aby obě strany měly čas si situaci pořádně rozmyslet. Já totiž po tom svém "ano" dostala hrozný záchvat paniky, že je to všechno hrozně rychle. Já byla ze všeho tak zaskočená, že jsem ze sebe vykoktala "yes" a přitom jsem se ani nezeptala na základní otázky typu "budu mít k dipozici auto?" nebo "jak jste na tom s náboženstvím?". Takový trdlo jsem byla! Každopádně trdlo, co mělo štěstí, protože auto jsem dostala a rodina nijak nábožensky založená není (ne že by mi to vadilo, spíš je třeba opravdu dobré vědět, když rodina jí kosher nebo jestli po mě bude vyžadovat nedělní návštěvy kostela).

A jdeme do finále, matching číslo tři. Často jsem se tu ptala sama sebe, jestli už nemám dost. Přece jenom jsou to dva roky hlídání dětí, dva roky bez rodiny a přátel, dva roky bez domova. A pokaždé, když tohle téma tady s někým řeším, řeknou mi, ať nejsem blázen. Kupodivu bych prý byla "blázen", kdybych ještě toho třetího roku nevyužila, když mám tu možnost. Tak já jí teda využiju. Do třetice všeho dobrého a pak, pak už mě máš doma, maminko :) 

Jak jsem už psala v minulém článku, žádost o prodloužení jsem podala asi před dvěma týdny. Tento čtvrtek jsem dostala email o zveřejnění mého profilu online a během pátku se mi ozvaly dvě rodiny, obě z vysněné lokality. Do svého profilu jsem uváděla, že bych ráda na západní pobřeží Ameriky, protože prostě chci zůstat v teple a Kalifornie zní víc než úžasně! 

Mám teď akorát za sebou svůj první skype a skoro bych zase sklouzla k tomu matchi po prvním rozhovoru. Ale tentokrát jsem se zeptala na všechno, na co jsem potřebovala a snad ani víc nadšená být nemůžu. Každopádně o tom, jak to dopadlo, se dozvíte někdy příště, já bych to teď hrozně nerada zakřikla :)

PS: právě se mi ozvala další rodina. Mají pět (!) dětí, nejmladšímu jsou dva roky a host mum nepracuje. No, tak to nevím, tedy... :))

Ježkovy voči, já PRODLUŽUJU!

Tak a je to tady zase. Mám ještě přes tři měsíce do konce mého au pair roku v USA a už musím zase začít řešit co dál. Poplatek za prodloužení už víc než týden neleží pohodlně na kontě mého bankovního účtu, ale je už pravděpodobně na cestě někam Vládě nebo komu že to zase platíme (367$, na to vás nikdo moc předem neupozorní :). A protože je tahle částka NEvratná, je vlastně rozhodnuto - tak já teda PRODLUŽUJU! Aneb, hurá do třetího au pair roku!

Můj druhý týden v Savannah, Halloween!

Před necelými dvěma týdny jsem poslala vyplněné papíry s přihláškou agentuře a částku mi poslušně odečetly už asi za tři dny. Pár dní potom jsem emailem dostala tzv. Self Extension Questionnare. Na prodloužení tedy nijak neupravujete svůj původní profil, ale jen ve Wordu vyplníte takový dotazník. Obsahuje klasicky otázky jako "Proč by si rodina měla vybrat zrovna vás", na což teda hrozně nesnáším odpovídat a opravdu by mě zajímalo, jestli se ty odpovědí nás au pairek nějak liší. Prostě mi přijde, že každý se musí vychválit až do nebe, že jo, to přece chtějí ty rodiny slyšet, no ne? :) Dál pak "Co je tvoje oblíbená věc na tom být au pair?" a "Co se ti zdá, že je nejvíc náročné na tom být au pair", ale třeba i "Žádala tě současná host rodina o prodloužení s nimi a pokud ne, tak proč?", a to mi prostě přijde úplně na hlavu. Ne, nežádala. A odpověď na tu druhou otázku přece nutně musí být založená na nějaké spekulaci, jak to mám já vědět? :) A i kdybych třeba věděla, že se mnou nechtěli prodloužit, protože si myslí, že nejsem dobrá au pair, tak to tam asi těžko napíšu a taky vlastně ani nevím, jak bych se tuhle informaci dozvěděla!

Thanksgiving

Další z otázek je samozřejmě o preferenci lokality. Zeptají se vás na to, ale vlastně chtějí stejně slyšet, že "jsem flexibilní a ráda prozkoumám jakoukoli oblast". Já jsem nicméně odpověděla, že bych po tom, co jsem jakž takž projela East Coast, bych ráda na West Coast (obě rodiny, které se mi ozvaly, skutečně na západním pobřeží bydlí, takže to asi nakonec nebude zas až tak zbytečná otázka :) Další otázka, se kterou jsem se trochu potrápila, byla jestli jsem tu měla nějakou autonehodu nebo obdržela pokutu (v závorce "tato odpověď bude prověřena koordinátorkou"). O-ou. Takže jsem pěkně musela přiznat svojí pokutu "didn't obey a traffic control device" aneb jela jsem na červenou! To já takhle jedu na oranžovou a ona se mi uprostřed křižovatky změní na červenou. Zajímalo by mě, co jsem jako měla udělat. Asi zastavit uprostřed, haha (v prvním případě na tu oranžovou asi zastavit, no!). Nicméně to bylo na místě, kde fungují tzv. "red light cameras", takže pokud se vám tohle někdy stane a projdete na červenou, hezky se u toho usmívejte, protože vás právě vyfotili foťákem naprogramovaným na červenou ze semaforu. Ještě jsou tak zlatí, že vám tu fotku pošlou až domů a zadarmo, to je servis! :) Jen jim pak za to musíte zpětně zaplatit 70$, což se mi za jednu fotku zdá až až, ale mohlo být hůř!

Vááááánoce

Celý dotazník mi zabral docela dost času, hodně jsem nad každou otázkou přemýšlela a upravovala a nechtěla jsem, aby mé odpovědi vypadaly jako odpovědi u dotazníků jiných holek, ale u některých otázek prostě na stopro musíme odpovídat stejně ("Jak by tvoje host rodina popsala tvoje zkušenosti jako řidičky?" - zkušená a zodpovědná, samo! :) ) Vyplněný dotazník jsem musela odeslat do tohoto úterý a dala jsem si docela na čas, skoro jako bych chtěla ten deadline prošvihnout a ještě tak ten stresující matching trochu odložit. Dotazník jsem nakonec v úterý poslala, ale říkala jsem si, že přece v San Francisku (kde Au Pair Care sídlí) mají jiný čas, takže jsem to určitě prošvihla a že můj profil tak vystaví až další týden. No jo, blondýno, oni ale mají v San Francisku čas jen o tři hodiny MÍŇ!! Takže jsem to prostě prošvihnout nemohla. Leda bych u toho trochu přemýšlela, haha :)) Ve čtvrtek večer jsem už dostala email od agentury, že je můj profil online k vidění pro rodiny. Ježíííš, neeee! Vždyť já ani nevim, jak ten matching funguje, já jsem před těmi devíti měsíc řekla "jo" hned první rodině, co mě kontaktovala a s nikým jiným jsem ani nemluvila! Pomoc!

4th July

V pátek ráno jsem se probudila v šest hodin ráno s divným pocitem, koukla na mobil a tam to bylo. Už na mě blikal email od první rodiny a hned se mi udělalo špatně od žaludku. Ruce moc neposlouchaly, ale přesto se mi napotřetí konečně povedlo přihlásit se do au pair roomu a podívat se na profil rodiny. Prosím, prosím, prosím, ať to není nějaká Nevada, nebo Minnesota, já nechci sníh a studenou zimu! A ono ne, Kalifornie, ano ano anoooooo! Odpoledne ještě přišla druhá Kalifornie a já už se teď jen snažím připravit na obě interview. Hlavně teda psychicky. Držte mi palce, pokud můžete :)

PS: já vím, že ty fotky s článkem ne zrovna souvisí, ale chtěla jsem to trochu oživit a aspoň uvidíte, jak jsem tu těch devět měsíců žila ;)