One Happy Day/Weekend - Napa Valley

Když jsem žila v Čechách, víkend pro mě znamenal, že se vyvalim doma a nebudu muset dělat vůbec, ale vůbec nic. Co jsem se ale odstěhovala, těch 48 hodin volného času nabralo úplně jiný význam. Kolikrát máte pocit, že ven prostě musíte (i když se vám třeba ani nechce, haha) a taky, že musíte ten volný čas využít jak jen to půjde, protože na všechno okolo máte časový limit. Jeden jediný rok. To vám holt přetransformuje myšlení a vy se tak kolikrát přistihnete, že vyšilujete, pokud zrovna nemáte na víkend nic v plánu. To přece nejde! Každý víkend se tu prostě musí řádně zužitkovat, takže když se nadhodil "výlet na Napa Valley", byla jsem pro všemi deseti.

Photo credit: Bláňa.

Ubytování se nakonec ukázalo jako oříšek, protože partu osmi lidí jen tak někde neubytujete. Takže ačkoliv nás bylo pár, co se bránilo zuby nehty, vybrali jsme stanování (ano, já to byla! Vždyť i tom našem táboře, kam jsem jezdila jako vedoucí, jsem musela tahat peřinu, jinak mi byla zima). Protože jsem taky v sobotu ráno musela pracovat, vyjížděli jsme jako tři party, ve třech autech. My teda byli celí nedočkaví, jak že to skončíme, protože v našem slavném kempu nebyl signál a my se tak ani nemohli spojit s dřívější skupinkou a zjistit, jestli se dopravili v pořádku a jak že to tam vypadá. Každý měl za úkol obstarat nějaké jídlo a pití a že se podělíme. Už v pátek jsme proto vyrazili na nákup a až u kasy si uvědomili, že jsme pokoupili jen to pití a na jídlo jsme jaksi zapomněli (aneb, máme evidentně ujasněné priority). Ok, neva, jídlo nakoupíme po cestě! Když jsme vyzvedávali posledního člena našeho týmu Auto č. 3, trochu s výčitkami jsme se ptali Kristí, jestli má prý nakoupené zásoby a ona "áno, vodku". Čechoslováci v akci podruhé, ach jo, haha! 

Takže konečně směr Napa, nebo teda kemp někde hodinu od Napa. K nákupu toho jídla, alias "musíme najít něco jako buřty" jsme se dostali asi až na posledním místě, kde ještě byla civilizace. A hele, fakt už jsme v Napa, tady hned i v obchodě dávaj ochutnat víno, tak to jdem, to je jasný! Paní s víny ale že nám musí zkontrolovat průkazy... Moje Geoerijská ID prošla v poho a u těch slovenských pasů se paní zastavila a říká, jestli náhodou nejsme dohromady s tou skupinkou Čechů a Slováků, co tady byla před chvíli? Haha, tak ze všech obchodů kolem jsme vybrali s Autem č.1 a 2 ten úplně samý a navíc opět prokázali, že Čechy a Slováky ve světě poznáte snadno. Jděte za alkoholovým oparem. Ach jo, promiň, babi. Promiň Česko a Slovensko, že vám děláme ve světě ostudu. To samo.

Photo credit: Bláňa.

Do kempu jsme dorazili v pořádku, přesvědčili se, že celá parta opravdu nakupovala v tom samém obchodě, zasmáli se tomu a samozřejmě i zjistili, že naprosto nikoho nenapadalo koupit nic jiného, než párky. Takže máme "buřty", vodku a a slivovici. Bože. Vážně nemám ráda stereotypy, ale nebije tohle trochu do očí, haha? :)

V kempu se navíc ukázalo, že stanovat v půlce dubna třeba není zas až tak ideální/populární. Tak neva, aspoň nebudeme nikoho moc otravovat, až budeme likvidovat nakoupené zásoby. Přece jen tu ale stálo pár karavanů blízko nás, a tak že se radši půjdeme seznámit a ujistit, že nepůjdeme nikomu na nervy. Sousedům z karavanů nejenže naše přítomnost nevadila (někteří byli sami na tu odpolední hodinu už v docela pokročilém stádiu stavu "sotva stojím na nohou"), ale zjistili jsme se, že je to parta bezvadných lidí s hezkým příběhem. Jednalo o dva páry, oba okolo šedesáti let, co se kdysi náhodně potkali při kempování a od té doby začali jezdit kempovat spolu. Navíc jeden z toho páru prý bude prodávat dům a přestěhuje se do města za tím druhým párem. A ať mi nikdo netvrdí, že osud neexistuje :) Slivovice jim moc nejela, a tak jsme se zase přesunuli na naše území a že postavíme stany. No, my dámy jsme ty stany stavěly docela dobu, ale zato jsme se pobavily nad vlastní (ne)šikovností.

.

Náš kemp byl u krásného jezera Berryessa a řeknu vám, v létě to musí být pecka, kempovat hned takhle u vody. Ale v dubnu? Ne, díky, mně je fakt zima! Přes den jsme se málem uvařili a v noci jsem zase málem umrzla. Ano, slivovice zahřála a tanečky na Michala Davida taky, jen nevím, co si o nás ti sousedi mysleli, když se tu prezentujeme Michalem, haha. Ráno se nám vstávalo těžce. Břicho plné amerických buřtů, ruské vodky, slovenské slivovice... fuj. Tak to pojďme spravit tím vínem, když už jsme tady, že? Před samotnou Napa jsme se chtěli ale ještě podívat dál k jezeru, kde stojí přehrada Monticello Dam a  kde má být hrozně unikátní kruhovitý přeliv, který prostě vypadá jako obrovská díra ve vodě. Takže tohle jsme očkávali od té slavné Glory Hole (kdo zná tenhle výraz, nenechte se zmást, tohle je opravdu ta díra ve vodě, ne ta na záchodech! Kdo nezná, snad to radši ani negooglete :)

Očekávání:

Source: http://iliketowastemytime.com/sites/default/files/monticello_dam_drain_glory_hole_usa4.jpg

Realita:

Glory Hole bohužel už nevypadá moc glory, protože už dloooohu nebylo v přehradě tolik vody, aby příliv vůbec mohl být spuštěný. Ony tam už dokonce rostly rostlinky! Ale i tak je to bylo super zažít, protože na obrázku rozhodně není vidět, jak moc je to velké! Diametr tohodle tunelu je 72 feet, takže skoro 22 metrů! Od Monticello Dam už byla konečně na programu Napa - hlavně se vyfotit u cedule (to ještě byla zima) a pak šup šup na Cestello di Amarosa, hlavní atrakci Napa Valley (tam už jsme se opět pařili).

Photo credit: Bláňa.

Cestou přes Santa Rosa jsme míjely nádherné vinice a připadali si jak někde v Itálii nebo ve Francii. U některých vinic tu stály malinkaté domečky, asi jen tak na přespání zatímco se člověk musí o tu vinici postarat, a pak tu ale byly vinice s obrovskými panskými sídly, na které se podíváte a první vás prostě napadne - peníze, peníze moooc, peněz! Taky ne nadarmo jsme tu míjeli minimálně tři limuzíny. Ok, tak tohle neni Itálie. Ani Francie, haha.

Zámeček Cestello di Amarosa byl postavený teprve před nějakými dvaceti lety, nicméně věrně kopíruje Toskánsko ve 13. století. A když říkám věrně, tak to myslím doopravdy, mrkněte na virtuální prohlídku, nádhera prostě! To si najednou vzpomenete, jak jste jako malí chtěli být princeznami/princi a žít na zámku. Tady u toho je navíc vinice, sklípky, 150 místností a to jejich víno? OMG! Takže dámy a pánové, tohle je zámek princezny Kateřinky, jasné? Ale mám tu dalších 149 místností, kdy někdo potřeboval přespat... :)

Source: http://finedininglovers.cdn.crosscast-system.com/BlogPost/l_6240_castello.di.amorosa.000.jpg

Výlet jsme zakončili unavení, totálně nepřipravení na nadcházející pondělí, ale plní úžasných vzpomínek. Napa, to je jedno z těch dalších Happy Places, kde se zase stal (ne)jeden Happy Day. Protože ten se vlastně může stát kdekoliv, stačí jen chtít :) 

Photo credit: Bláňa (nebo možná Domča!)

A vím, že to vypadá, že jsme tenhle výlet byli "happy" kvůli tomu, že jsme hodně pili, ale já to vidím jinak. Bylo to bezva, protože jsme byli parta bezva lidí, co se baví dobře i když jde na výšlap nebo jen tak na pláž. To, že jdeme ochutnávat víno do obchodu není samo osobě tak vtipný jako celá situace, že jsme se všichni jakoby "sešli" na jednom místě. A že zkrátka myslíme podobně. A že je nám spolu dobře. Člověk se prý má obklopit pozitivními lidmi, aby ho to samotného pobízelo k pozitivnímu myšlení, a moje pozitivní myšlení bylo rozhodně za ten víkend podporováno těmi nejlepšími. 

Takže lidi, ať máte okolo sebe jen samé pozitivní kamarády a mějte se krásně, brzy zase pááá, K.