California life, sedmý měsíc

Moji milí čtenáři,

tak se vám zase ozývám po dvoutýdenní prodlevě a zase zkusím slíbit, že už teď budu mít víc času na psaní :) Poslední dva týdny byly tak nabité, že přísahám, ani nevím, jak to, že už mám za sebou zase další víkend. Utíká to, utíká, pět měsíců do konce... No co, tak to prostě je :) Zase z té pozitivní stránky - mám za sebou už sedm nádherných měsíců, takže víte co, pojďme se na tu sedmičku a ty nejzásadnější věci podívat!

- I got pulled over!

Tahle věta sama o sobě zní dost zvláštně a přiznám se, že nebýt tady, tak nemám ani tušení, co to znamená. Takže vás tady asi trochu napínám, ale jen tím chci říct, že mě poprvé v životě zastavila policie... To bych to zase nebyla já, pitomoučká, abych něco neprovedla. Ráno hodím Jordan do školy (zase pozdě, klasika) a volá mi kámoška, jako skoro každé ráno. Takže jí dám na hlasitý odposlech a kecáme... V tom mě předjede strážník na motorce, zastaví se a už se na mě otáčí a ukazuje, ať zajedu na stranu. Ty vado. Házim telefon na sedačku, ruce se mi rozklepou a poslušně, jako pejsek se sklopenýma ušima, si jedu pro pokutu. Já sice měla dobrý úmysl, ten hlasitý odposlech, že jo, ale ten mobil jsem držela v ruce, aby mě Lucka líp slyšela! No jo, no, tele. Úmysl jsem nakonec vysvětlila, dostala varování a teď se bojím si po cestě i nastavit na mobilu GPS, haha.

Source: http://i.giphy.com/3orieMiB4LLWzyG3XW.gif 

- výlet na Alamere Falls

Že je San Francisko naprostý klenot, co se přírody v jeho okolí týče, to už jsem zmiňovala nesčetněkrát. Takže v rámci pěších výletů, alias "hikes", se tady můžete vydat třeba každý víkend někam jinam. "Hike" se ale říká naprosto všemu... Ale pokud bych to měla přeložit a vzít v úvahu americké poměry, jednalo by se o naší kratší procházku. Takže žádné velké túrování, vážně :) Takhle jednou v sobotu jsme se rozhodli, že půjdeme na hike, jehož trasa byla označená popiskem "pro pokročilé". Tak jsem se tomu zasmála, že už znám ta americká měřítka a jelo se. Lidi, my to šli pět hodin! A žádná asfaltka, pěkně do kopce a z kopce a třešničkou na dortu pak bylo sešplhat dolů po skále k vodopádu. Sešplhat. Jen tak, s holýma rukama! Jako zase AŽ tak hrozný to nebylo, prostě se nějak dostanete dolů, ale já se pokaždé hned nervuju, jak se dostanu zpátky! Vyškrábala, ale fakt, tohle byl hike.

-        Výlet do národních parků Yosemite a Sequoia 

Aby té přírody nebylo málo, hned následující víkend jsme se vydali prozkoumat další dvě místa z mého seznamu „must visit in the U.S“. V sobotu, v šest hodin ráno, už jsme tak byli na cestě do Yosemitů a já se nemohla dočkat, protože mi moje host mamka tvrdila, že je to nejkrásnější místo v Kalifornii. A víte co, ono asi vážně je! Jen takhle projíždíte a hledáte parkování (které nám zabralo zhruba hodinu, ale zato jsme si osvojili dovednost stalkerů, amatérů. Aneb najdi si na parkovišti člověka a pomalou jízdou sleduj jeho každý krok k autu a pak ho donuť, ať už konečně odjede a své místo ti přenechá) a hele, ten vodopád támhle! A hele támhleten! Procházíte se přírodou, oči navrch hlavy a úsměv od ucha k uchu. Tohle se musí vidět! A když už vážně musíte k nějakému tomu vodopádu vyšplhat a po cestě se vám třeba i chce brečet a chcete to vzdát a celkově je vám až na zvracení, a to máte před sebou ještě tak milion kluzkých schodů (vím, proč to píšu, haha), nahoře si stejně řeknete, že to stálo za to :). V neděli nám pak Sequoia vyrazila dech nekonečným množstvím obřích sekvojí, které vás nutí přemýšlet, jestli vážně něco, jako objímání stromů dodává šlověku energii. Protože obejmout jeden strom v Sequoia, to byste asi měli energie až až. A už byste nikdy potřebovali kafe. A to by byla věčná škoda! Takže jsem ty sekvoje teda neobjímala, ale přemýšlela jsem nad tím celou dobu, haha. Výlet do Yosemite a Sequoia vám ještě určitě ukážu, alespoň ve foto příspěvku :)

-        Výlet Los Angeles-San Diego-Joshua Tree

Tenhle výlet jsem už tak trochu naznačila minule a určitě sám o sobě vydá na článek, protože skutečně je o čem psát. Můžu vám alespoň například naznačit, že jsme si pronajali auto, které jsem vůbec nechtěla řídit, že mi tuleň málem ukousnul ruku a třeba i že se fakt špatně spí na kamenech v národním parku Joshua Tree. Tak se těšte :)

 Mějte se krásně, skádejte básně, brzy zase pa! 

K.

One Happy Day: fotopost z Big Sur

Kalifornie a její příroda, to je něco, co je pro Američany naprosto běžné spojení. Než jsem se sem dostala, Kalifornii jsem znala jen ze seriálů jako Beverly Hills 90210, O.C. a Melrose Place. A samozřejmě s tím spojená vidina "typického mladého člověka z Cali" byla: opálené tělo, svaly, surf, anebo aspoň kolečkové brusle... :) Kalifornská příroda se tak rovnala maximálně písku a oceánu, ach jo, jak nás ty teen seriály matou! Vždyť já s touhle vidinou vyrůstala a ona vůbec není reálná. Lidi z Beverly Hills 90210 že nejsou reální?! No, musím pogratulovat sama sobě, že jsem na takovýhle objev přišla až ve svých sedmadvaceti letech...  
Tak si vemte takové San Francisko, sval tu vidíte málokdy, mraky vám totiž zahalí i tu největší konstrukci, Golden Gate Bridge (tím samozřejmě myslím, že moje břišní svaly nejsou vidět přes tu mlhu, haha). Takže to bude nějaká mejlka, ne, je tohle Cali? Je, ale zmýlila jsem se v ní v tom dobrém smyslu. Lidi, ta příroda je naprosto dechberoucí, čert vem BVLH90210!

Takže pojďme hned jednomu příkladu, výletu na Big Sur. Big Sur, alias Velký Jih, jsme podnikly s kamarádkou Domčou a ještě s dalšíma třema holkama s Brazílie. Jsem moc ráda, že jsme v tom s Domi byly spolu, protože jsme si tak mohly spolu ještě před výletem vyměňovat otrávené zprávy, že se zase na někoho čeká a že vyjíždíme místo v jedenáct, namísto v devět. A protože se naše celá výletová konverzace motala okolo frází: už tam budem? Fakt tam není jiná radio stanice než ta, která zní jak kdyby někoho zrovna vraždili? Do háje, my nemáme benzín. Do háje, tady neni signál ani síť, my nenajdeme benzínku. Sakra, my budem asi muset tlačit. Do háje, benzín za 4$/galon (když běžně ho tady koupíte okolo 2.70$). A woooow, to je paráda! Došla jsem k závěru, že vlastně nevím co o tom napsat až na to, že to byla vážně nádhera. Tak jsem si řekla, že by vás možná zajímaly fotky té přírody (plus milion fotek mě, haha). Takže startuju první fotopost - jen tak na podívanou, na počtenou zase příště :)

Rocky Creek Bridge

1932, to je na Ameriku vážně historický most! :)

Brixby Bridge

Ač to vypadá jako stejný most na předešlém obrázku, nenechte se zmýlit! Tenhle je ten slavný most Big Suru :) 

A zase se samozřejmě muselo potvrdit, že "svět je malý a o náhody tu není nouze" a úplně náhodou jsme se u Brixby mostu potkaly s Khaledem, au pair z Francie. 

Julia Pfeiffer Falls
Kdo je Julia Pfeiffer nemám ani ponětí a pravděpodobně nemá co do činění s herečkou Michelle Pfeiffer, ale ten její národní park je prostě pecka. Člověk jen lituje, že se nemůže na chvíli usadit k tomu vodopádu, poslouchat vodu, zarýt si nohy do písku a snít o životě. Až tak daleko jsme se bohužel nedostali, ale kdo ví, třeba ještě někdy uděláme pirátskou výpravu a dojdeme až k vodopádu :) (kdybych se dlouho neozývala, pravděpodobně sedím ve vězení za "pokus o vloupání se k vodopádu v národním parku Julia Pfeiffer", napište pro mě petici, prosím :)

Ok, já vím, že jsem tomu dneska moc nedala. Ale hrozně jsem pro vás chtěla připravit nový post a nějak mi tenhle týden došel čas. Jestli tenhle článek čtete ve čtvrtek, tak si asi ťukáte na čelo, co že to mám zase za hloupou výmluvu. Ne, že bych se vám snad chtěla vychloubat nebo vám kazit poslední dva pracovní dny tohohle týdne (čtvrtek je malej pátek, to už dáte!), ale pro mě tenhle pracovní týden skončil středou (dneškeeem!). Zítra totiž moje host mum s Jordan vyrážejí do Disneylandu do Los Angeles a ne, neberou mě s sebou... Ale já se svezu, coby ne, že jo? :) Ještě jsem přibrala kamarádku Blanču, v LA zamluvila auto (není to náš Fiátek :/ ), nabalila svačinu a už je všechno připravené na výlet směr San Diego, Palm Springs, Joshua Tree a zpátky do LA. Lidi, držte nám palce, národní park Joshua Tree je prakticky jen poušť a má tam být krásných 35 stupňů celsia, takže možná pojdeme, haha. Určitě se vám postarám o nějaký zábavný příběh a všechno pak vypíšu :)


Mějte se nádherně,

K.

One Happy Day/Weekend - Napa Valley

Když jsem žila v Čechách, víkend pro mě znamenal, že se vyvalim doma a nebudu muset dělat vůbec, ale vůbec nic. Co jsem se ale odstěhovala, těch 48 hodin volného času nabralo úplně jiný význam. Kolikrát máte pocit, že ven prostě musíte (i když se vám třeba ani nechce, haha) a taky, že musíte ten volný čas využít jak jen to půjde, protože na všechno okolo máte časový limit. Jeden jediný rok. To vám holt přetransformuje myšlení a vy se tak kolikrát přistihnete, že vyšilujete, pokud zrovna nemáte na víkend nic v plánu. To přece nejde! Každý víkend se tu prostě musí řádně zužitkovat, takže když se nadhodil "výlet na Napa Valley", byla jsem pro všemi deseti.

Photo credit: Bláňa.

Ubytování se nakonec ukázalo jako oříšek, protože partu osmi lidí jen tak někde neubytujete. Takže ačkoliv nás bylo pár, co se bránilo zuby nehty, vybrali jsme stanování (ano, já to byla! Vždyť i tom našem táboře, kam jsem jezdila jako vedoucí, jsem musela tahat peřinu, jinak mi byla zima). Protože jsem taky v sobotu ráno musela pracovat, vyjížděli jsme jako tři party, ve třech autech. My teda byli celí nedočkaví, jak že to skončíme, protože v našem slavném kempu nebyl signál a my se tak ani nemohli spojit s dřívější skupinkou a zjistit, jestli se dopravili v pořádku a jak že to tam vypadá. Každý měl za úkol obstarat nějaké jídlo a pití a že se podělíme. Už v pátek jsme proto vyrazili na nákup a až u kasy si uvědomili, že jsme pokoupili jen to pití a na jídlo jsme jaksi zapomněli (aneb, máme evidentně ujasněné priority). Ok, neva, jídlo nakoupíme po cestě! Když jsme vyzvedávali posledního člena našeho týmu Auto č. 3, trochu s výčitkami jsme se ptali Kristí, jestli má prý nakoupené zásoby a ona "áno, vodku". Čechoslováci v akci podruhé, ach jo, haha! 

Takže konečně směr Napa, nebo teda kemp někde hodinu od Napa. K nákupu toho jídla, alias "musíme najít něco jako buřty" jsme se dostali asi až na posledním místě, kde ještě byla civilizace. A hele, fakt už jsme v Napa, tady hned i v obchodě dávaj ochutnat víno, tak to jdem, to je jasný! Paní s víny ale že nám musí zkontrolovat průkazy... Moje Geoerijská ID prošla v poho a u těch slovenských pasů se paní zastavila a říká, jestli náhodou nejsme dohromady s tou skupinkou Čechů a Slováků, co tady byla před chvíli? Haha, tak ze všech obchodů kolem jsme vybrali s Autem č.1 a 2 ten úplně samý a navíc opět prokázali, že Čechy a Slováky ve světě poznáte snadno. Jděte za alkoholovým oparem. Ach jo, promiň, babi. Promiň Česko a Slovensko, že vám děláme ve světě ostudu. To samo.

Photo credit: Bláňa.

Do kempu jsme dorazili v pořádku, přesvědčili se, že celá parta opravdu nakupovala v tom samém obchodě, zasmáli se tomu a samozřejmě i zjistili, že naprosto nikoho nenapadalo koupit nic jiného, než párky. Takže máme "buřty", vodku a a slivovici. Bože. Vážně nemám ráda stereotypy, ale nebije tohle trochu do očí, haha? :)

V kempu se navíc ukázalo, že stanovat v půlce dubna třeba není zas až tak ideální/populární. Tak neva, aspoň nebudeme nikoho moc otravovat, až budeme likvidovat nakoupené zásoby. Přece jen tu ale stálo pár karavanů blízko nás, a tak že se radši půjdeme seznámit a ujistit, že nepůjdeme nikomu na nervy. Sousedům z karavanů nejenže naše přítomnost nevadila (někteří byli sami na tu odpolední hodinu už v docela pokročilém stádiu stavu "sotva stojím na nohou"), ale zjistili jsme se, že je to parta bezvadných lidí s hezkým příběhem. Jednalo o dva páry, oba okolo šedesáti let, co se kdysi náhodně potkali při kempování a od té doby začali jezdit kempovat spolu. Navíc jeden z toho páru prý bude prodávat dům a přestěhuje se do města za tím druhým párem. A ať mi nikdo netvrdí, že osud neexistuje :) Slivovice jim moc nejela, a tak jsme se zase přesunuli na naše území a že postavíme stany. No, my dámy jsme ty stany stavěly docela dobu, ale zato jsme se pobavily nad vlastní (ne)šikovností.

.

Náš kemp byl u krásného jezera Berryessa a řeknu vám, v létě to musí být pecka, kempovat hned takhle u vody. Ale v dubnu? Ne, díky, mně je fakt zima! Přes den jsme se málem uvařili a v noci jsem zase málem umrzla. Ano, slivovice zahřála a tanečky na Michala Davida taky, jen nevím, co si o nás ti sousedi mysleli, když se tu prezentujeme Michalem, haha. Ráno se nám vstávalo těžce. Břicho plné amerických buřtů, ruské vodky, slovenské slivovice... fuj. Tak to pojďme spravit tím vínem, když už jsme tady, že? Před samotnou Napa jsme se chtěli ale ještě podívat dál k jezeru, kde stojí přehrada Monticello Dam a  kde má být hrozně unikátní kruhovitý přeliv, který prostě vypadá jako obrovská díra ve vodě. Takže tohle jsme očkávali od té slavné Glory Hole (kdo zná tenhle výraz, nenechte se zmást, tohle je opravdu ta díra ve vodě, ne ta na záchodech! Kdo nezná, snad to radši ani negooglete :)

Očekávání:

Source: http://iliketowastemytime.com/sites/default/files/monticello_dam_drain_glory_hole_usa4.jpg

Realita:

Glory Hole bohužel už nevypadá moc glory, protože už dloooohu nebylo v přehradě tolik vody, aby příliv vůbec mohl být spuštěný. Ony tam už dokonce rostly rostlinky! Ale i tak je to bylo super zažít, protože na obrázku rozhodně není vidět, jak moc je to velké! Diametr tohodle tunelu je 72 feet, takže skoro 22 metrů! Od Monticello Dam už byla konečně na programu Napa - hlavně se vyfotit u cedule (to ještě byla zima) a pak šup šup na Cestello di Amarosa, hlavní atrakci Napa Valley (tam už jsme se opět pařili).

Photo credit: Bláňa.

Cestou přes Santa Rosa jsme míjely nádherné vinice a připadali si jak někde v Itálii nebo ve Francii. U některých vinic tu stály malinkaté domečky, asi jen tak na přespání zatímco se člověk musí o tu vinici postarat, a pak tu ale byly vinice s obrovskými panskými sídly, na které se podíváte a první vás prostě napadne - peníze, peníze moooc, peněz! Taky ne nadarmo jsme tu míjeli minimálně tři limuzíny. Ok, tak tohle neni Itálie. Ani Francie, haha.

Zámeček Cestello di Amarosa byl postavený teprve před nějakými dvaceti lety, nicméně věrně kopíruje Toskánsko ve 13. století. A když říkám věrně, tak to myslím doopravdy, mrkněte na virtuální prohlídku, nádhera prostě! To si najednou vzpomenete, jak jste jako malí chtěli být princeznami/princi a žít na zámku. Tady u toho je navíc vinice, sklípky, 150 místností a to jejich víno? OMG! Takže dámy a pánové, tohle je zámek princezny Kateřinky, jasné? Ale mám tu dalších 149 místností, kdy někdo potřeboval přespat... :)

Source: http://finedininglovers.cdn.crosscast-system.com/BlogPost/l_6240_castello.di.amorosa.000.jpg

Výlet jsme zakončili unavení, totálně nepřipravení na nadcházející pondělí, ale plní úžasných vzpomínek. Napa, to je jedno z těch dalších Happy Places, kde se zase stal (ne)jeden Happy Day. Protože ten se vlastně může stát kdekoliv, stačí jen chtít :) 

Photo credit: Bláňa (nebo možná Domča!)

A vím, že to vypadá, že jsme tenhle výlet byli "happy" kvůli tomu, že jsme hodně pili, ale já to vidím jinak. Bylo to bezva, protože jsme byli parta bezva lidí, co se baví dobře i když jde na výšlap nebo jen tak na pláž. To, že jdeme ochutnávat víno do obchodu není samo osobě tak vtipný jako celá situace, že jsme se všichni jakoby "sešli" na jednom místě. A že zkrátka myslíme podobně. A že je nám spolu dobře. Člověk se prý má obklopit pozitivními lidmi, aby ho to samotného pobízelo k pozitivnímu myšlení, a moje pozitivní myšlení bylo rozhodně za ten víkend podporováno těmi nejlepšími. 

Takže lidi, ať máte okolo sebe jen samé pozitivní kamarády a mějte se krásně, brzy zase pááá, K.