Zpátky do minulosti: Philadelphia-Washington D.C.-Niagara Falls-New York City

Už je to nějakou dobu, co jsem něco napsala, já to vím. Čekala jsem, až se zase stane něco zábavného a mezitím, že napíšu aspoň další článek z rubriky "zpátky do minulosti". Seděla jsem nad ním dobré tři hodiny, načež jsem druhý den zjistila, že se mi nic nic nic neuložilo! Já si totiž vždycky všechno napíšu nahrubo, pak to po sobě sto padesátkrát přepisuju (a stejně ty chyby už ani nevidím, haha) a pak ještě přidat fotky, udělat koláže... Prostě mi to zabere strašně moc času a když se to pak všechno najednou z ničeho nic ztratí, je to k pláči. Ale já se rozhodla, že to nevzdám a zkusím to znova. Taky tady to je: "Zpátky do minulosti, alias nudismus po Americku, alias výlet Filadelfie, Washington D.C., Niagárské vodopády a New York City".

Jednoho krásného dne jsem dostala extra týden volna (a to skutečně volá po oslavě), takže jsem zavolala do Čech ségře, jestli by nechtěla za tři týdny dorazit a ona, že teda jo! No jo, ale co bychom mohly dělat, aby to byla sranda a zároveň hodně low-cost? Tak jsem googlila a googlila a narazila na autobusový výlet Philadelphia-Washington D.C.-Niagara Falls, který byl až podezřele levný - celý výlet plus ubytovaní za nějakých 120 dolarů? No nekup to, že jo?! To risknem! Tak jsme to riskly, zaplatily, zabookovaly a já už se mohla začít nervovat, jak to všechno spácháme, abychom se my dvě vůbec sešly (naše lety do NYC byly od sebe šest hodin a ještě ten můj chytře až asi v devět hodin večer), kde budeme spát před výletem (náš svoz vyjížděl ráno v osm hodin) a kde budeme spát po výletu (rozhodly jsme se ještě další dvě noci zůstat v New Yorku a prozkoumat ho křížem krážem) a celkově, co že to bude za podezřelou cestu.

Source: http://giphy.com/gifs/season-4-friend-8axkato7lfGZq

Tak jo, co že ta první noc? Svozovák nás vyzvedne venewyorské čtvrti Flushing a odtud nás převáží do China Town, kde už bude čekat zájezdový autobus. Našla jsem nám tedy ubytování ve Flushing na Airbnb (webový server, kde si můžete pronajmout pokoj u někoho v bytě/domě, a to naproste kdekoliv po světě! Třeba i v Praze :), popisek si z čínštiny nechala přeložit v překladači a požádala o rezervaci s dotazem, jestli bude v pořádku, že každá dorazíme v jiný čas, protože máme odlišné lety. Paní mi lámavou angličtinou odpověděla, že v pořádku, načež se mě po dalších třech zprávách udiveně zeptala, jestli jako nedorazíme se ségrou spolu. Zhluboka jsem se nadechla, vysvětlila znovu a doufala, že to bude jediný problém na cestě. Ono to ale nakonec zas tak hrozné nebylo. Jen na ségru, která byla bez internetu a pouze s českým číslem, nikdo ve smluvený čas nečekal (že by zase chyba překladu?) a až po nějaké době jí do domu pustil nějaký cizí chlápek se slovy, že paní majitelka je nahoře v domě (asi tam ten zvonek neslyšela??). No a pak jsem se ještě ztratila, když jsem nasedla na autobus na druhou stranu. Ale v pohodě, to už je normálka u mě. Nakonec jsme se konečně se ségrou sešly, juhůů! Paní majitelku Helen jsme za celou dobu ani nepotkaly, asi měla "nahoře" hodně práce, ale napsala nám hezké hodnocení, že jsme milé (jak to ví?? :), takže dobrý.

Cože, nám se povedlo se sejít? :)

Druhý den jsme se v pořádku a bez problému dopravily do China Town. "Ty jo, hele, to je divný, že to začíná v China Town, není?" No, dorazily jsme na místo a zjistily, že to je vlastně úplně normální, protože zhruba tak 80% z naší autobusové posádky byli Číňani, 19% Indové a pak to 1% já a ségra. Nevadí! Už i dávalo smysl, proč že to bude naše průvodčí mluvit jak čínsky, tak anglicky (haleluja!). 
Tak a je to tady, držte si klobouky, připoutejte pásy, bude to jízda, dámy a pánové - směr Filadelfie! Po několika hodinách v autobuse strávených především rozčilováním se nad spolupasažéry, kteří si klopili sedačky, nad plačícími dětmi, (ne)vůní všech těch obědů zabalených  na cestu a neustálými (hloupými) dotazy směřované slečně průvodčí, na stopadesátkrát již předtím zodpověné téma, jsme konečně dorazili do Philly! Taková cesta tam a my se jen přes okno podívali na Liberty Bell, vyfotili se s radnicí a zase zpátky na cestu. Ale stejně to bylo super, vždyť je to Filadelfie!!

Počasí bylo nádherné, že se ale tak strašně moc změní za těch pár hodin, než jsme dorazili do D.C., to jsme neměli ani tušení. Washington D.C., místo, kde toho je tolik co vidět, které je jedno z těch amerických měst na seznamu "must see" (musíte vidět!) a na které jsme se tak strašně těšily, nás strašně zklamalo. Ale ne, že by se ty památky najednou přestěhovaly, jen nám připravilo to nejhorší počasí, jaké vůbec šlo. Ono se řekne "déšť, to přece nic není", ale když v tom máte chodit venku a ten déšť se ještě promění v liják, alias jak můj telefon hlásil, 100% srážek, nic moc, to vám teda povím :). Dokonce jsme se pak se ségrou dostaly do fáze, že jsme přejeli autobusem ke Kapitolu a už jen představa, že si budem muset znova obléct ty (už tak naskrz) promočené bundy a obout boty-čvachtačky, nám podsouvala myšlenku, jestli tam teda vůbec půjdem? Stojí to za to? Ale šly jsme, vždyť je to Kapitol, notak!!! Pak jsme se ještě nechaly napálit a za 20 dolarů jsme si zaplatily výlet. Na lodi. Takže my už totálně promočené, nešťastné a naštvané, jsme si dobrovolně zaplatily bezva výlet na loď, odkud jsme z Washingtonu viděly tak možná nějakej blbej barák nějakýho vojáka, na jehož jméno si ani nevzpomenu. Naštěstí nás pak už čekal jen hotel, který vypadal moc hezky (což bylo velké překvapení, protože částka, kterou jsme za výlet zaplatily spíš ukazovala na palandu a šváby) a dokonce tam bylo super výkonné topení, které nám usušilo i ty boty!

Poznámka: my vůbec nebyly šťastné, jak to podle těch fotek vypadá, haha!

Druhý den už jsme se nemohly dočkat Niagár (předpověď počasí tentokrát vypadala naprosto parádně) a i v autobuse už nám to nepřišlo tak hrozný. A konečně - welcome to Niagara Falls!  Povím vám, to bylo vážně něco. Já tam jenom stála, zírala s otevřenou pusou a prostě nechápala, jak něco takového může příroda vytvořit! Zaplatily jsme si taky výlet na lodi zvané "Maid of the Mist", napasovaly pláštěnky a vydaly se přímo pod vodopády, kde jsme na sebe vesele nechaly cákat niagárskou vodu, a jak rády! Měly jsme taky možnost mrknout na Kanadskou stranu vodopádů, slavnou "podkovu", a nad tou přestává rozum stát ještě víc :)

Po sérii sto miliónů fotek se tam k nám nachomítl nějaký kluk a jestli prý nechceme vyfotit. My že jo a hned jsme se s ním daly do řeči. Vypadal od pohledu jako tramp - kostkovaná košile, kovbojský klobouk, zarostlý úsměv a krosna na zádech. Prý o volnu mezi školou stopuje a projíždí Ameriku. Tak se ptám, kde přespává a on že včera "támhle ve křoví" a ukázal na místo hned kousek od vodopádů. Musela jsem se té vidině zasmát a zároveň ho obrovsky obdivovat za tu odvahu i za způsob, jakým si vychutnává život. Pak jsme se rozloučili, on se posadil na zem přímo k vodopádům, vytáhl knížku a začetl se a já si tu celou nádhernou scénu musela ještě jednou zvěcnit. Žádná nahraná fotka, prostě čirá a spontánní nádhera!

Po cestě zpátky do New Yorku nás ještě čekal park Watkins Glenn, který nečekaně moc mile překvapil, a my dorazily do NYC spokojeně unavené a plné zážitků. Zároveň jsme ale zase byly trochu nervózní kvůli ubytování. Ono to totiž bylo tak - samozřejmě jsme se pokoušely najít ubytování co nejlevněji, a protože jsem měla už dvakrát skvělou zkušenost s Couchsurfingem, zkoušela jsem štěstí znova. 

No jo, ale sehnat ubytování v New York City na pátek a sobotu a ještě ke všemu zadarmo, se ukázalo jako nadlidský výkon. Já přísahám, že jsem obepsala snad dvacet lidí. To je skoro jak posílat motivační dopis budoucímu zaměstnavateli - musíte se vychválit až do nebe a vysvětlit, proč jste právě vy ti nejlepší na danou pozici (nebo v tomto případě pro gauč/podlahu). Takže jsem jen otevírala automatické odpovědi, že moje žádost byla zamítnuta, bez jediného důvodu. Nakonec se mi ale přece někdo ozval zpátky! Mark řekl, že nás může ubytovat na pátek, ale jestli jsem dobře četla jeho profil a souhlasím s podmínkami (nečetla). Tak jo, co že jsou ty podmínky? Ehm, Mark je evidentně nudista, takže rád doma chodí jen tak, bez ničeho a prý se můžeme taky svlíct, když se nám bude chtít!

Source: http://giphy.com/gifs/11vbgySzjUMXYI

No dobrý :). Nicméně jsem s Markem zůstala v kontaktu, pročetla všechny jeho hodnocení (skvělé!), přidala si ho na Facebooku do přátel a protože byl vážně moc hodný a naplánoval, co nám všechno ukáže, tak jsem na to kývla. Třeba budeme venku tak dlouho, že ani nebude mít čas se svlíct?? :) Skoro na poslední chvíli mi pak psal, že nás může ubytovat i na sobotu, ale "to už se pak vážně musíte svléct, HAHA." Takže pěkně, haha, jsem Markovi napsala, že jsme už zabookovali hostel a že to přežijeme i v pátek a nebudeme tak muset stěhovat kufry. Jako fakt, takový vtípky na mě!

Takže jsem nakonec zabookovala ten nejlevnější hostel v New Jersey, což se zase ukázalo, jako pěkná bota, proč to zase neozvláštnit, že? Ve zkratce jsme v noci dorazily do New Yorku a zaboha nemohly přijít na to, jak se dostat do New Jersey! Ještě tam, odkud jsme měly vyrazit, nejezdilo metro a mně začalo být opravdu těžko.  Po několika (asi třech? :) hodinách jsme konečně přejely do NJ a našly náš hostel, hurááá! Jaký jsem z toho měla strach, tak to vůbec nevypadalo špatně. Já žila pět let na studentských kolejích, takže mě asi už nic moc překvapit nemůže :) 

Vyspaly jsme se skoro dorůžova a už nás čekalo New York City, bejbééé! Protože jsem už předtím v New Yorku byla a moc se mi tam nelíbilo, nedávala jsem tomu dni moc velké naděje, nakonec jsem ale musela změnit názor, protože tohle město má tolik co nabídnout! A že my toho viděly, naťapkaly přes Manhattan 19 kiláků a večer s radostí zase na hostel a celkově už jsme se vlastně nemohly dočkat, až budeme doma v Savannah.

Další komplikace - na naší druhou noc nebyl k dispozici pokoj jen pro holky, ale smíšený (smíšený, rozuměj "holky tam nechtějí"), takže spíš vlastně pro kluky (10x). A nás dvě (2x :). Dorazily jsme na pokoj a tam zatím jen jeden kluk, co ležel na posteli. Tak my že ahoj a on nic. Hmm, tak dobrý, jsem "ráda", že vedle tohodle člověka spim. Po celém to trajdání jsme byly celé utahané a, promiňte mi, zpocené a nechutné, ale pak jsme si obě sundaly boty a ten gól/rána teprve přišla. Takže my, dvě dámy, jako jediné spící na pokoji s dalšíma deseti mužskýma, ale ten, komu smrdí nohy, jsme my. Neva, máme tu přece genderovou rovnost, ne? :) 

Source: http://giphy.com/gifs/afvbabies-feet-afv-smell-3oEdv8EdOATmWJDCNO

Tak jsme se tomu řehtaly jak blázni, pokoušely to maskovat voňavkou a kontaminované boty zavřít do izolace do kufru. Pak jsme se konečně (poberťačky bláznivý) trochu uklidnily, já na své posteli (přes mezeru "vedle" toho kluka) a ségra seděla na zemi a něco lovila v telefonu. V tom najednou z ničeho nic ten kluk začal takovym šeptavym hláskem něco povídat německy. Znělo to tak hrozně divně, že jsem se i na něj bála otočit a říkám: "Kami, prosím tě, řekni mi, že mluví S NĚKYM a ne sám pro sebe, prosím!" To by nám tak ještě scházelo, nějakej šílenec vedle :) Kami potvrdila, že kluk mluví s někym, já si oddychla a šlo se spát. V noci mě probudilo, jak náš desátý spolubydlící dorazil na pokoj - očkem jsem koukala, jestli to "zase" není nějakej magor a on si jen sundal kalhoty, trenky a s vyšpulenym nahým zadkem vylezl na palandu naproti mě. To je v poho, ne? Ať žijou hostely a smíšený pokoje, hahaha.

Druhý den ráno vstávačka ve čtyři ráno, abychom se včas dopravily z New Jersey na JFK a pak už hurá do Savannah, kde jsem měla sestřičku ještě krásných deset dní. No, co vám budu povídat, letištní scéna na konci byla jak z filmu, ale stálo to za to a já už se nemůžu dočkat, až jí přivítám v San Francisku!
Tak se těšte taky, my zase vymyslíme nějaký výlet :)

Mějte se krásně, K.