Jak se nám pomalu blíží konec tohohle nádherného roku, taky se nám úspěšně daří odškrtávat místa ze seznamu "musím vidět v USA než odjedu". Už jsem si tak s obrovským uspokojením odškrtla Los Angeles, San Diego a Joshua Tree, jezero Tahoe, národní parky Yosemite a Sequoia a ještě spoooustu míst po San Francisku a jeho okolí a samozřejmě i ta "must see" na Východním pobřeží. Je toho spoustu co prostě neuvidim, protože moje kategorie "letadlem" na tomhle seznamu, je holt o něco složitější a autem do New Orleans asi nedojedu :)) Ale to neva, alespoň se mám se mám proč vrátit, ne? :)
Jednou položkou na mém seznamu bylo samozřejmě Las Vegas. Ne, že bych snad byla na gamblování nebo na party, kvůli kterým tam odsud všichni jezdí, ale prostě to zažít, že jo? No a když už Vegas, tak proč to nespojit i s dalším úžasným místem, jako je Grand Canyon? Je to přece jenom pouhé čtyři hodinky od Vegas, to za to stojí! Ok, jede se, bez debat. Jenže ejhle, ony ty letenky nejsou tak slavné, jak jsme doufaly, ale co, zarezervujem auto a jedem prostě autem. Vybraly jsme si na to víkend před Dnem nezávislosti, takže všechno bylo třikrát tak drahé a třikrát tak plné. Ale třeba bude třikrát tak větší sranda, ne? Autem do Grand Canyonu to vycházelo na 12 hodin bez zastávek a 16 hodin se zastávkami na občerstvení, photo session na Route 66 a občasného proplesknutí unavených obličejů. Vyrazily jsme v pátek večer a do GC úspěšně dorazily okolo desáté ranní. Cesta utekla překvapivě rychle, ale to skóre teda... Cesta 16 hodin, spánek 0-2 hodin (holt jak kdo). Ale my beztak vyhráváme, to je přece jasný!
Grand Canyon nám navíc udělal obrovskou laskavost a připravil polojasné počasí, což znamenalo moc. Ono totiž polojasno a 35 stupňů je dost rozdíl od obvyklých 45, jasno! My chodily, fotily a kochaly se. Na fotkách to vypadá jako jedna velká díra, ale ta díra je tedy na živo o hodně větší, než velká! Wow, wow, wow!
Ok, rychle se naposledy zaradovat nad tou nádherou a teď už rychle zpátky do auta a přežít v něm další čtyři hodiny do Vegas, přece jenom už jsme zapsané na guest listu u promotéra, tak se tam musíme dostat včas! Po cestě jsme se ještě zastavily u Hoover Dam, což je přehrada na řece Colorado, ležící na pomezí hranice Arizony a Nevady. Mně se teda děěěsně nechtělo. Já už to chtěla odřídit a mít od toho auta pokoj. Ale jsem ráda, že jsme se tam zastavily, to jooo :)
Do Vegas jsme se dostaly k večeru, nějak okolo osmé, tuším? A můžu vám říct, že se nikomu z nás rozhodně nechtělo na žádnou party. Prostě jsme jen toužily zůstat v klimatizovaném pokoji (venku bylo tou dobou asi třicet stupňů, v osm večer!) a spát. Ale notak, jediná noc ve Vegas, to přece nesmíme prospat! "Suck it up, baby, and let's go party!" Udělaly jsme ze sebe zase lidi (alias nalíčily jsme se) a vyrazily, s vidinou,
že vlastně ani nevíme, kde skončíme, protože onen spolehlivý promotér přestal
odpovídat a toho druhého jsme neznaly, tak těžko říct, jestli je na něj spoleh?
Rozhodly jsme se před klubem ještě trochu projít po Stripu a hlavně se už konečně najíst. Potom, co jsme se zděšením opouštěly už třetí "restauraci" (buď proto, že to tam bylo naprosto nehezké, nebo že bylo naprosto plno) se na nás začala podepisovat únava a hlad.
Vygooglila jsem nám nějakou asijskou restauraci, která prý neměla být moc drahá a zároveň to tam vypadalo hezky. Konečně!!! Potom, co jsme tuhle super restauraci hledaly už asi dvacet minut, jsem začala být totálně frustrovaná. To se občas stane, když nedostanu najíst, no! Ale víte co, my to nakonec našly a ještě že tak, protože se nám stalo něco neuvěřitelného :) Hladové jsme si objednaly a velice (ne)trpělivě čekáme... Já seděla směrem ke vchodu, úplně na kraji stolu a koukám do blba, protože už se na nic jiného nemůžu soustředit. A v tom něco připoutalo mojí pozornost! Do restaurace právě přišla skupinka lidí, někteří oblečení v sakách, někteří vypadají jak rockeři... Zírám na toho chlápka vepředu a napadá mě - hele, ten vypadá docela jako Steven Tyler z Aerosmith! Oni najednou přijdou blíž a to už mám na obličeji naprosto debilní úsměv, protože tohle JE STEVEN TYLER! On se na mě podívá a tou jeho velkou pusou říká "Hellooou" a pozor - pomačká mi rameno! Já prostě nevim, jak tohle říct, on ho jakože nepohladil, ale spíš zmáčknul, hahah. Tak a už se nemeju, nikdy! Celá jejich skupinka se odebrala do rohu restaurace, následovaná bodyguardem a my jen seděly a zíraly a trvalo nám nějakou dobu, než jsme si uvědomily, co se právě stalo... Lidi, Steven Tyler! :D Později jsem zjistila, že ten den měl koncert v Las Vegas s nějakou jeho novou kapelou. Ale prostě chápete to, z těch všech míst, kde jsme zkoušely jíst, jsme nakonec po dlouhém hledání zakotvily v té jedné, kde potkáme ST! Takové štěstí!
Photo credit: https://www.instagram.com/domiiinavusa/
Vygooglila jsem nám nějakou asijskou restauraci, která prý neměla být moc drahá a zároveň to tam vypadalo hezky. Konečně!!! Potom, co jsme tuhle super restauraci hledaly už asi dvacet minut, jsem začala být totálně frustrovaná. To se občas stane, když nedostanu najíst, no! Ale víte co, my to nakonec našly a ještě že tak, protože se nám stalo něco neuvěřitelného :) Hladové jsme si objednaly a velice (ne)trpělivě čekáme... Já seděla směrem ke vchodu, úplně na kraji stolu a koukám do blba, protože už se na nic jiného nemůžu soustředit. A v tom něco připoutalo mojí pozornost! Do restaurace právě přišla skupinka lidí, někteří oblečení v sakách, někteří vypadají jak rockeři... Zírám na toho chlápka vepředu a napadá mě - hele, ten vypadá docela jako Steven Tyler z Aerosmith! Oni najednou přijdou blíž a to už mám na obličeji naprosto debilní úsměv, protože tohle JE STEVEN TYLER! On se na mě podívá a tou jeho velkou pusou říká "Hellooou" a pozor - pomačká mi rameno! Já prostě nevim, jak tohle říct, on ho jakože nepohladil, ale spíš zmáčknul, hahah. Tak a už se nemeju, nikdy! Celá jejich skupinka se odebrala do rohu restaurace, následovaná bodyguardem a my jen seděly a zíraly a trvalo nám nějakou dobu, než jsme si uvědomily, co se právě stalo... Lidi, Steven Tyler! :D Později jsem zjistila, že ten den měl koncert v Las Vegas s nějakou jeho novou kapelou. Ale prostě chápete to, z těch všech míst, kde jsme zkoušely jíst, jsme nakonec po dlouhém hledání zakotvily v té jedné, kde potkáme ST! Takové štěstí!
Tak tohle byl jen začátek našeho úžasného víkendu, ale nechci vás unudit k smrti... Takže ten zbytek si budete moct přečíst příště, ale zklamu vás, už jsme nikoho slavného nepotkaly. Ale to neva :)
Mějte se krásně, K.
já chci nový článek! :-D
OdpovědětVymazat