M-I-A-M-I

Miami. Tenhle výraz v sobě nese něco hrozně zvláštního, jakoby automaticky vyvolával pocit dovolené, party, bílého písku a průzračného oceánu. "Jdem se vykoupat na Miami Beach", to prostě zní! Vždycky jsem si říkala, že na takovouhle dovolenou nebudu mít peníze, příležitost, ani lidi, s kterýma bych jela a vždycky jsem záviděla svým facebookovým přátelům, když odsud sdíleli fotky. Ale ono se mi to nakonec díky povedlo!

Downtown Miami

V rámci mojí dovolené jsme se s au pairkou Verunkou vydaly na luxusní plavbu lodí na Key West a Cozumel z Miami, což můžete omrknout tady a tady. Naše plavba byla na čtyři dny a protože jsem si mohla vybrat ještě pár dní dovolené, rozhodla jsem se v Miami zůstat i přesto, že Veru už odjížděla domů. Přesto jsme ale spolu mohly alespoň jeden den strávit v Miami, takže jsme se samozřejmě jako první vydaly na pláž. Jsem přesvědčená o tom, že jsme obě měly výraz jako o Vánocích. Ten oceán! Ta průůůůůzračná voda! Ten písek! Já se teda v Savanně taky dostanu k oceánu, ale rozhodně nevypadá takhle :) 

South Beach, Miami

Můj plán zněl jasně: chci vidět surfaře, a tak že se vydáme na Surfside, úplně nejsevernější pláž v Miami. Na mapě to vypadalo kousek a já tvrdila, že tam přece dojdeme pěšky. Jenže pak jsme zjistily, že by to trvalo přes dvě hodiny, takže došlo na miamskou městskou dopravu. Žádná sláva to tedy není; autobusy si tu jezdí, jak chtějí a zastávky jsou přeplněné podivnými individui. Člověk by řekl, že u Miami Beach přece lidi musí být zvyklí na to, že se tam holky procházejí v plavkách, no ne? My měly tílka a kraťasy a nebylo pět minut, aby nás někdo neokukoval (opravdu neskrývaně), netroubil z auta, nebo nám se silným zaujetím nevyprávěl, že "včera potkal ve Starbucksu Obamu" :)) Po asi dvaceti minutách jsme se dočkaly autobusu, po půl hodině dorazily na Surfside a zjistily, že tam nejenže není žádný surfař, ale je to tam plné ještě o dost podivnějšími lidmi a zákoutími. Na pláži ale nikdo, to je plus :) Navíc, když si teď zkouším googlit "Miami Surfside", na žádném obrázku nevidím ani jednoho surfaře, tak teda dumám nad tím názvem! Ale tak to prostě dopadá, když někam jedete úplně bez plánu :)

Surfside

Na cestě zpátky autobusem jsme se s Veru rozloučily a já zamířila na hostel, kde jsem si dopředu zamluvila pokoj a kde se mnou přespávalo dalších jedenáct lidí. Byla jsem hrozně unavená, tak jsem zapadla do postele asi v osm hodin večer a moc jsem se o lidi, s kterýma sdílím pokoj, nezajímala. V půlnoci se pak probudím potom, co se mnou někdo cloumá a svítí mi do obličeje baterkou. Ani mě nestihl nenapadnout žádný katastrofální scénář, jako spíš, že chci toho člověka přerazit! Ukázalo se, že spím v něčí posteli, protože mi prý bylo přidělená postel a v té já musím spát. Tak tvrdím, že jsem žádné instrukce nedostala a slečna z recepce na mě, ať jí ukážu papír, co jsem dostala při check-in. Málem jsem se zabila při cestě dolů z palandy, jak jsem byla rozespalá, dala jsem jí papír a samozřejmě tam bylo napsáno 208H (číslo pokoje 208, postel H!). Ano, nečetla jsem to! :) Navíc mi řekla, že v té posteli můžu zůstat, tak nevím, proč mě nemohli nechat spát. A hlavně jsem pak nemohla usnout, protože jsem si připadala jak idiot. Tahle noční scéna totiž vzbudila i všechny ostatní, protože jsem si nepřečetla blbej papír. No co, stane se! Ale mohli jsme to vyřídit až ráno, že jo! :)

Abych se neválela jenom na pláži, rozhodla jsem se druhý den vydat do centra Miami. Na ulici nebo respektive na chodníku jsem skoro nikoho nepotkala, lidi tu prostě nechodí, nebo co :) Zato tu narazíte na spoustu aut a půlka z nich na vás bude troubit nebo pokřikovat z okýnka. To tu vážně ženský nechodí v kraťasech?! Centrum Miami je opravdu obří, nachodila jsem tu spoustu kilometrů, viděla spoustu zajímavých věcí i se projela tzv. metromover, což je vláček, který jezdí nad městem, takže máte super výhled a navíc je úplně zadarmo. Po celém dni v centru jsem se ale zase hrozně těšila na pláž a říkala jsem si, že to pravé Miami pro mě prostě pořád znamená pláž a písek. 

A ještě, že jsem se pak zase rozhodla pro tu pláž, protože se mi stalo něco božího :) Jsem ve vodě a najednou koukám na obří černou věc, která se blížila k lidem hned vedle mě. Tak se ptám, co to je a pán že "manatee". Tenhle manatee se pak vydal mým směrem, ale já neměla ani tušení, co to sakra manatee znamená, jen jsem se soustředila na to, že je to obrovský, černý a plave to na mě, takže jsem s hrůzou v očích začala couvat jak nejrychleji to šlo. Pak to na mě vykouklo a já viděla kapustňáka a nemohla jsem uvěřit, že byl tak blizoučko a že se chtěl kamarádit, a já, posera, utekla :)

A manatee! :) Source: http://s.ngm.com/2013/04/manatees/img/florida-manatee-kings-bay-615.jpg

Potom, co jsem se vrátila na hostel, jsem se seznámila s lidmi ode mě na pokoji. Deset z těch jedenácti lidí celkem, byli kluci, tři čtvrtě z nich Němci. Potkala jsem tu dokonce jednoho au pair - kluka z Německa, co s neuvěřitelným zaujetí vyprávěl o tom, jak se ho někdo od nás z pokoje pokoušel sbalit (vidíte, nejenom holky to maj těžký :). S Veru jsme předtím diskutovaly, že jako Evropani celkově nejme moc otevření a neradi se bavíme s cizími lidmi, a zase se mi to potvrdilo po tom, co jsem se pokoušela s těma klukama z pokoje komunikovat. A věřte mi, po páté otázce následované jednoslovnou odpovědí, byste to vzdali taky :) 

Já už jsem na tu americkou otevřenost tak zvyklá, že hrozně ráda komunikuju s cizími lidmi a naštěstí nejsem jediná. Na vedlejší palandě ode mě spal Bruce z Nizozemska, jeden z těch dobrodruhů, co cestují sami a jen s batohem na zádech. Ráno, co jsem se probudila, tak byl pryč, našla jsem od něj ale vzkaz s emailovou adresou a musela jsem si zase pro jednou říct, že tenhle život je úžasnej a je potřeba ho žít=užívat každým dnem!

Takže ať už cestuje nebo jste doma, jděte ven a poznejte nové lidi, žijte život, který máte teď a ne ten, co byl v minulosti, ani ten co bude. Teď je to, co je hlavní!

Live fully, love openly and make a difference today.

Brendon Burchard