Plavba snů

Tenhle článek píšu ze South Beach v Miami (Miami Beach – 1000 000 lidí = South Beach), pěkně postaru – s papírem a tužkou. A jak se znám, budu to všechno dopisovat ještě zítra na letišti v Miami, v letadle do Albany (kam ještě letím k babičce a dědovi na chatu na jeden den) a možná i ze Savanny. Jsem prostě rychlík, no! :)

První drink na lodi, ještě s výhledem na Miami

Ale prostě mě dneska přepadla taková touha zrekapitulovat uplynulý týden. Ve čtvrtek 30.6. mi totiž začala dovolená a já se vydala s Verunkou na plavbu snů, a to doslova (na její post o naší dovolené mrkněte tady; já jsem ale ještě nečetla, protože chci nezávisle napsat svůj článek a hrozně mě zajímá, jestli obě vypíchneme to samé :)! S Houdičkou jsme si totiž jako naší dovolenou vybraly plavbu lodí po západním Karibiku. Jak to takhle sepisuju, tak ta „plavba lodí“ mi prostě dostatečně nevystihuje, že to byla naprosto obrovská a luxusní loď, která má 13 pater, 849 pokojů, 4 bazény, posilovnu, divadlo, nekonečně barů a sálů, pojme 2754 lidí, na délku je o něco delší než Titanic (893ft x 882ft, což odpovídá cca 272m x 269m) a tonáží ho dokonce o dost převyšuje (101509 x 46328), to jen tak pro představu :)

S Veru jsme se sešly na letišti a naše dobrodružství už začalo tam, samozřejmě! Přiletěly jsme totiž do Fort Lauderdale, ale loď nám vyrážela z Miami; jen dostat se Z LETIŠTĚ nám zabralo třeba hodinu? Asi trochu předzvěst toho, že to nebude tak moc jednoduchý, jak jsme si to naplánovaly. Pak nás třeba pan řidič málem vyhodil v přístavu ve Fort Lauderdale a ne v Miami a nám by to bývalo možná ani nedošlo :)

Jakmile jsme se ale prošly pasovkou a konečně se dostaly na loď, samotná plavba byla jen relax, jídlo, relax, jídlo a zase jídlo. Jo, to jídlo, to bylo asi to jediný, co nás v ten moment zajímalo, jak jsme po té cestě z letiště hladověly. Možná i proto jsme, my trubky, zapadly hned do první fronty na jídlo, co nám přišla do cesty, a ono toho tam přitom bylo tolik na výběr! Takže já měla hot dog a hranolky a jen o kousek dál to vonělo čínskýma nudlema, smažily se jarní závitky a hned vedle jste si u bufetu mohli nandat tady salát, támhle rybu, kus kuřete, nebo prostě cokoli jste chtěli a kolikrát jste chtěli! Ale nevadí, my si to jídlo opravdu vynahradily později :) 

Jooo, dezerty, to bylo moje :)

Po obědě jsme se vyvalily do vířivky a nachytat nějaký ten bronz. Nejlepší část dne ale teprve začínala s večeří (ano, my opravdu jedly pořád), v rámci které jsme zamířili do „restaurace“, kde nám byl přidělen stůl. Musím říct, že někdo si dopředu opravdu dal práci s tím, aby posadil dohromady lidi podobného věku a i se dokonce strefil do stejného smyslu pro humor :) U stolu jsme seděly s párem těch nejsladších kluků z Ohia a dvěma bezva holkama z Londýna.  Znáte občas ten pocit, že poznáte někoho nového a prostě si říkáte - s tímhle člověkem chci čas, protože se s ní/m musím pořád jenom smát a cítím tu pozitivní energii? Mně se tohle nestává zas až tak často, ale tam to prostě bylo. Měla jsem to štěstí každý den večeřet hned s pěti úžasnýma lidma a jsem za to strašně vděčná.

TOP parta 

Co se noční zábavy týče, obě jsme byly po tom hektickém dni dost unavené a obě jsme musely vstávat poměrně brzo, abychom stihly naše lety do FLL. Takže představa nějaké party moc nehrozila, ale přesto jsme šly obhlídnout, jak to na lodi vypadá po setmění a jaká společnost se nám nabízí. Hned nás na programu zaujala "singles party", ale samozřejmě jsme řekly, že jenom půjdeme kolem :) Ale vlastně jsme tam snad ani nedošly, protože jsme objevily piano bar, kde to znělo hudbou z osmdesátek, a to my obě moc rády, takže jsme se tam staly pravidelnými štamgasty a nesměly ani jeden večer chybět!

V pátek jsme dorazili na Key West, kde jsme dostali asi jen tři hodiny času, ale nakonec se ukázalo, že to bylo až až. Ono totiž na tom Key West, dámy a pánové, je pěkný prd. Došly jsme se vyfotit k hlavní atrakci, Southernmost Point, odkud je Kuba vzdálená jen 90 mil a cestou se jen udivovaly, jak to tam všude nevábně voní, na každém metru narazíte ne kohouta nebo slepici (a nebo taky na leguána) a celkově to byla taková vesnička. Nakonec největším zážitkem byl obchod Millionaire Gallery, kde můžete zkouknout (nebo koupit, haha) originál kytary Jimiho Hendrixe, Stinga, nebo třeba obleky všech členů Beatles prodávané v sadě za 36000$. Ne, že bych snad toužila po tom, něco odsud vlastnit, ale husí kůži jsem měla celou dobu (a klimatizací to nebylo :) Mimochodem mají pobočku v Miami, Londýně, Dubaji, Gstaad a v Praze (no a na Key West, ehm)! 

Druhý den jsme pak měli strávit na mexickém ostrově Cozumel, takže bylo na čase zamluvit exkurzi. My původně ani neměly v plánu nic dělat, prostě jsme jen chtěly najít pláž a vyvalit se. Jenže to vypadalo, že abyste se dostali na pláž, musíte si pronajmout auto, nebo zaplatit taxíka. Navíc nás kluci u večeře naladili jejich plánem strávit den na soukromé pláži s all-inclusive, že jsme se rozhodly taky nějaký ten výlet zamluvit. Vybraly jsme tzv. clear kayak (je transparentní), asi hlavně proto, že to bylo nejlevnější. Zároveň jsme prodebatovaly svoje největší obavy; já mám panickou hrůzu z potápění a Veru (snad to tu můžu říct) se necítí úplně nejlíp v přímém kontaktu s rybami. Takže budeme v bezpečí kajaku a zároveň to všechno pod sebou uvidíme, to je super, no ne? Kdyby jen to tak všechno šlo podle plánu... :)

Jak to teda vlastně dopadlo v Cozumelu? To zase příště, protože vás teď nechci unudit k smrti. Každopádně upřímně říkám, tam teprve začalo to pořádné dobrodružství! :)