Asi si říkáte, co že ta holka blázní? Jaký "Hej kámo?", já vám to snad ani neumím vysvětlit, ale já jsem snad za tu svojí týdenní dovolenou totálně zdegenerovala a mám tendence říkat tuhle frázi asi tak za každou druhou větou, a co je horší, já to "hey" nacpu i do anglické věty! Takhle to prostě dopadá, když jedete na dovolenou s partou (úúúúžasných) Češek a trávíte s nimi 24 hodin denně. Hej kámo, ta naše dovolená byla bomba (aneb, sedmadvacetiletá dáma promluvila)!
Jsem hrozný plánovač a vlastně mě to plánování samotné docela stresuje, protože jakmile něco není naplánované do posledního detailu, nejsem spokojená. Slovo "dovolená" mě tak docela děsí, protože se to prostě musí naplánovat. Takže nakonec místo, abych musela složitě plánovat roadtrip, shánět lidi a šetřit spoooustu peněz, zase jsem zvolila tu verzi "pro lenochy" a zarezervovala další cruise. Ono totiž jednou za čas neuškodí, když si můžete hodit nožky pěkně nahoru, nechat se opečovávat, navařeno máte 24 hodin denně, postel každý den připravenou ihned k ulehnutí, horu zábavy hned za rohem a všechno je navíc už hezky naplánované.
Pamatujete na mojí loňskou cruise? S Verunkou jsme se tehdy vydaly na plavbu lodí na Key West, Cozumel a zabloudily až skoro do Cancúnu! A protože se o nás společnost Carnival moc hezky postarala, rozhodly jsme se, že to s nimi letos prubneme znovu (navíc jsme, už jako zkušení "cruiseři", dostaly místo modré palubní karty, kartu červenou, takže jakože hrooozně VIP!). Samozřejmě, že jsem letos dovolenkovala zase s Veru, tentokrát jsme ale ještě přibraly do party Domču, se kterou jsem se před bookováním dovolené viděla zhruba dvakrát. Pak jsem jen dumala, jestli nejsem blázen, že jedu na dovolenou s někým, koho neznám a navíc, o kom si Veru pravděpodobně myslí, že bych za něj strčila ruku do ohně - že nezkazí žádnou srandu. No a ono to nakonec vyšlo perfektně a teď fakt můžu říct, že bych si za obě ty svoje ruce klidně spálila :)
Protože jsme chtěly tentokrát vyrážet ze Západního pobřeží, nabízel se nám v podstatě jen jeden okružní výlet, Los Angeles-Catalina Island-Ensenada a zpátky do Los Angeles. Za naprosto super cenu (kdo by taky jezdil na dovolenou na konci února, že jo?) jsme tak bookly naší vysněnou čtyřdenní dovolenou, začínající a končící v LA, s plánem, že si tohle Město Andělů ještě vychutnáme další tři dny po plavbě.
Source: http://www.cruisesonly.com/images/maps/744713_600.gif
Takže dovča...
Fáze 1: booknout cruise, booknout let, booknout ubytování v LA, objednat cruise flasks (igelitový kontejner, ve kterém je prý možné propašovat na loď nějakou tu zábavu a jestli budu zase nařčena mojí maminkou, že píšu jen o alkoholu, tak to teda nepíšu! :) Ale jen pro představu, jeden drink na lodi vás vyjde třeba na 10, 12$ s dýškem, takže jsme to letos chtěly zkusit trochu "po česku". Ne, že bychom snad jako Češi byli zběhlí v pašování alkoholu na výletní lodě, ale jsme prostě mazaní, to mi dáte jistě za pravdu :)), aneb přípravy jsou důležité!
Source: http://www.rumrunnerflasks.com/ProductImages/Thumb_Cruise%20Special.JPG
Fáze 2: už se to blíží, zabalit si všechny kraťasy, šaty, sukně, tílka. Počkat, ono má být maximálně 18, 20 stupňů? A sakra, já zapomněla, že je únor. Tak ještě kalhoty a svetr! A bundu! Jo a holky chtějí na lodi chodit cvičit, tak ještě věci na cvičení, tenisky na cvičení... Takže vezu patery boty? Kam to sakra narvu?!
Source: http://gph.is/1OX1Mh6
Fáze 3: hysterie, URČITĚ zmeškám letadlo. A holky pojedou na dovolenou beze mě. A budou se děsně bavit. A já budu doma. A mojí postel využijou jako odkládací plochu. Tak a dost! Klid, klid, jen se ráno v pět dostat na vlak, z vlaku přejet na BART (takové jakoby metro), z BARTu přestoupit na jinej BART a pak jen přejet na letiště. V šest jsem na letišti, v sedm to letí. TO NESTIHNU, SAKRA! Vstávačka ve 4.30 ráno, hysterie číslo dvě, volám Uber (jako taxi, ale o něco levnější, ale NE o tolik, když jedete sami!), platím spoustu peněz, ale jsem na letišti v 5.30, uff, konečně klídek. Setkání s Domčou, kafe a zkonstatování, "že máme mraky času" (takže jsem klidně mohla jet tím vlakem a BARTem a BARTem a ušetřit peníze, ale co - mód dovolené, teď už se jen utrácí, haha!).
Fáze 4: Šťastné shledání s Verunkou a s Los Angeles! Teď už jenom nakoupit booze (rozuměj, vodku) a naplnit naše cruise flasks. Ale že prý nejdřív sjedeme k přístavu a tam něco koupíme. Z letiště bereme Ubera a převelice sympatickým řidičem se necháme odvážet kamsi za hory a doly, až na samý konec Los Angeles, kde se přes bezpečnostní bránu dostáváme k přístavu. Tam nám už už berou kufry a my je zuby nehty ochraňujeme, že si ještě něco musíme přerovnat. Ty jo, vždyť my nemáme tu zábavu! A ta zábava MUSÍ jít do kufru, protože kabelky, co si necháváme u sebe, prochází až skoro letištní kontrolou, takže by nám to zrovna dvakrát neprošlo. Kufry jsme ubránily, ale co teď? Nikde nic, žádný obchod, žádná kavárna, žádná benzínka, jen prostě přístav, který je "střežený bránou" a navíc za mostem, my odsud ani nikam nedojdeme!
Source: http://giphy.com/gifs/cfaZNswdYZsuk
Takže zase voláme Uber, všechny se do něj zpátky poskládáme i s kufry a rychle pryč. Seznamuju (opět sympatického) řidiče s naší "zoufalou" situací, on nás s chápavým výrazem a se slovy, že je to od nás opravdu chytré (jestlipak to myslel vážně?) zaváží do nejbližšího, námi vygooglovaného, obchodu s likéry. My se tam vřítíme a zase se vyřítíme se smíchem od ucha k uchu. Ten likér obchod se totiž ukázal jako nějaký spešl obchod s mexickými omáčkami... Jak jsme z omáček udělaly alkohol?! No nevadí, pan řidič na nás ochotně čeká a zase ochotně nás převáží na místo, kde konečně nakupujeme zábavu. Ještě nás úspěšně doveze zpátky a hrozně nenápadně vyhazuje v garáži v přístavu, určitě rád, že se nás už zbavil. V garážích my, ještě nenápadněji, přeléváme průhledný likér do cruise flasks, auta jezdí kolem, my všechny kufry otevřené a vlastně vypadáme, že jen na poslední chvíli přebalujeme věci, pohoda, ne? Sranda přichází v momentě, kdy se máme zbavit důkazů... Jediný koš široko daleko se samozřejmě nachází na jediných rušných záchodech. Na mě a Veru vyšla řada na ty dva záchody zrovna ve stejný moment, takže jsme obě zapadly dovnitř, z hrůzou zjistily, že kabinky sdílejí dohromady jeden pidi košík a obě jsme do něj ony inkriminované lahve strčily zrovna v ten úplně stejný moment, že i lidi venku museli slyšet to hlasité "cink". No jo, hlavně nenápadně, holky!
Source: http://gph.is/1Em4ZSZ
Pak už jenom projít všemi kontrolami, nafasovat palubní karty (ty červené, VIP) a wohooo, jde se na loď! Zjišťujeme, že naše kajutka je přímo v "přízemí", nebo jak se tomu u lodi říká? Tedy přímo v sedmém patře, kde začíná veškerá zábava! Takže už žádná ostuda při mačkání tlačítka "1" ve výtahu jako loni (první patro, u motoru, kde vyloženě slyšíte a cítíte, jak loď naráží na vlny, haha), ne! My tím výtahem už ani nemusíme jezdit, všechno se děje okolo nás, nebo maximálně o tři patra výš, jak my jsme s tou červenou kartou povýšily na madam veledůležité, haha!
A jak se ty madam veledůležité měly celé čtyři dny na lodi? Prošly nám naše cruise runnery? A v LA? Já vám to všechno povím, ale až v dalším článku, tak se těšte :) Ještě bych chtěla říct, že už mě čeká úplně poslední úkol ve škole, takže si pak budu muset najít zase jinou výmluvu, proč mi ty články tak děsně trvají, haha.
Mějte se krááááásně, K.
Žádné komentáře