California life, čtvrtý měsíc

Ahoj všichni!

Takže k tomu čtvrtému měsíci... Asi to bude vypadat, že se místo psaní článků pořád jen někde courám, ale věřte mi, ono to fakt jen tak vypadá! :) Protože už se počasí tak trochu umoudřilo (co tohle píšu, tak zrovna venku prší, ehm...), konečně nastal čas na ty aktivity, které jsme odkládali na "až bude hezky". Takže jsem z toho měsíce (nebo spíš jednoho volného víkendu a čtyř volných nedělí) vyždímala i tu poslední kapičičičku. Tenhle článek tak ale nakonec nebude tolik na počtení, jako spíš na pokoukání. Nahromadila se mi kupa, nebo spíš tak kupy tři, fotek a co k nim vlastně říct? Byla jsem tam a tam a viděla to a to... Tak třeba vás to ale i tak bude zajímat :)

Už snad ani nemusím připomínat, že jsem se beznadějně zamilovala do San Franciska! Vždycky jsem tvrdila, že Londýn je nejlepší město na světě, teď ale nevím nevím, možná jsou ta nejlepší města na světě dvě? :)

 Jakmile se řekne San Francisko, všichni si hned vybaví Golden Gate Bridge, ale tady je toho tolik co vidět! Ať už se jedná o město jako takové, nebo o přírodu, která ho obklopuje ze všech stran. Plus samozřejmě fakt, že je březen a po bláznivém hurikánu El Niño, který se nám postaral o pořádné dešťové období, se na nás tady teď (skoro) každý den směje sluníčko spolu s krásnými 23 stupni Celsia. To jsme v tuhle dobu neměli ani v Savannah! Navíc je tady pořád co prozkoumávat! My na začátku toho mého čtvrtého měsíce započali to "až bude hezky" prozkoumávání úžasnými mozaikovými schody na 16th Avenue. Celkem 163 schodů bylo budováno dva a půl roku, za finanční i fyzické podpory lidí ze sousedství. Tak co, nepostavíme si taky takové schody v Praze? :)

Ještě ten den jsme se zajeli podívat na pláž na Lake Shore. Já v samém zápalu fotografování zapomněla, že jsme u vody a ani na mě nestačili zavolat a už jsem se "koupala" v moři. Teda jen ty nohy, ale na to, že jsem byla vyháklá v outfitu, ve kterém jsem večer chtěla jít na koncert... Boty promočené, písek všude, no, hlavně, že mi to slušelo, že jo!

Když už jsme byli v tom "plážovém módu", další den jsme se pak zase vydali na hodně známou Baker Beach pláž. Známou proto, protože právě z ní je úúúžasný výhled na Golden Gate Bridge!

Další víkend, další výlet, tentokrát jsme se vydaly trochu zklidnit a nasát Zen! Vyrazily jsme s Luc do Japonských zahrad v San Francisku. Tam se jen procházíte a musíte podivovat, jak je to jiný svět. Venku za bránou rušné a bláznivé San Francisko a tady totální relax, pohoda a zelený čaj v japonském duchu.

Výletování se ještě protáhlo na Dutch Windmill (pořád ještě SF!)...

A nakonec jsme se ještě nechaly odfouknout u Sutro Baths, původních lázní, s kdysi největším krytým bazénem na světě. Tyhle lázně, postavené roku 1896, ale v roce 1967 shořely do základů (trochu paradox, že? Jak můžou vyhořet lázně plné vody a ještě k tomu u oceánu?), a tak tu teď můžete vidět už jen onu základnu, mrknout se do jeskyně nebo prostě nasát tu nádheru všude kolem.

A na završení dne, pár fotek u GGB taky nikoho nezabije, že?

Tenhle rok jsme měli obrovské štěstí zažít 50. výročí Super Bowl. Pokud jste na americký fotbal, pak bylo právě San Francisko to pravé místo, kde trávit všemožné oslavy tohohle šílenství. Měla by tu ale všude viset cedule: "nevstupovat, pokud máte klaustrofobii nebo zkrátka jen fobii z davu lidí"! Už jen cesta vlakem na hlavní Super Bowl koncert, večer před samotnou hrou, byla zážitek. Hodina tlačení, pocení a tělo-na-tělo interakcí s cizinci. Co to bylo za nápad?! Přece jenom jsme chtěli vidět koncert Alicii Keys, který byl zadarmo, ale slovo "zadarmo" prostě láká moc lidí... Na místo jsme se po tlačenici dostali zhruba za dvě hodiny a já potom čekání na Aliciu vzdala, protože jsem na to prostě už neměla nervy, haha. Ale samotný zápas, sledovaný v poklidu domova (ono totiž za to, že jste chtěli koukat v hospodě, zaplatíte třeba 50$. Zlaté naše hospody s živým vysíláním MS v hokeji!) byl paráda, a co teprve ta half time show, kde dohromady vystupovali Coldplay, Beyoncé a Bruno Mars (určitě mrkněte na YouTube)!

Taky nastal jeden z těch dní, kdy moje malá měla prázdniny a my neměly zrovna nic na práci. Mamka proto navrhla, ať za ní přijedeme k ní do práce, do San Franciska. Jordan, která je strašně aktivní dítě a navíc s poruchou soustředění, si ráno odmítla vzít léky na svojí "nemoc" a já se jen děsila, jak to přežiju, haha. Moje milá Jordan zvládla v klidu cestu vlakem (otázka "kdy tam už budem" padla asi jen osmkrát), pak přefňukala dvacetiminutou chůzi (tohle dítě že denně běhá na trénincích fotbalu, basketu a futsalu?!), přeskákala jakoukoli lavičku, kterou jsme minuly a nakonec jsme ve zdraví dorazily do Exploratoria (pamatujete, to vědecké muzeum, o kterém jsem už psala?), já tedy nervy už trochu pocuchané. V Exploratoriu jsme samozřejmě musely vidět úplně všechno (vážně), ale bavila jsem se, to ne, že ne! Po těch skoro třech hodinách jsem ale byla ještě víc znavená, než Jordan při cestě k její mamce do práce (chůzí, samozřejmě!). U host mum v práci jsem nakonec byla asi ještě unešenější, než Jordan, protože tyhle firmy v Silicon Valley prostě berou dech. Pěti patrová budova přímo v centru SF, zahrnující samozřejmě i místnost pro jógu, ping pong, kulečník a terasu s výhledem na město. Všechno sladěné do barev fialové a zelené, uááá! A nakonec jsme i tu cestu domů přežily :)

Další víkend, další výlet! Tentokrát jsme se s holkama rozhodly vydat se na nedaleký Point Reyes. Cestou se musí přejíždět Golden Gate Bridge a to bylo vůbec poprvé, co jsem ho přejížděla autem!

Jak jsme se hrozně těšily na Point Reyes, tak jsme ale musely přehodnotit cíl výletu a vlastně nám k tomu stačilo jen přejet most! On totiž ten slavný GGB byl napůl zahalený do mlhy a prý není zas až tak běžné ho takhle vidět. Ve většině případů ho totiž nevidíte vůbec, haha. My jsme se po přejezdu ihned otočily a rozhodly se na tu nádheru jet podívat zblízka! Jen co jsme dorazily k nejbližší vyhlídce, já byla úplně neschopná slov. Tomu mostu mlha fakt sluší! No a pak jsem se taky fotily, jasně!

Na Point Reyes jsme nakonec dorazily, ale jak jsme hrozně chtěly vidět slavný maják a lachtany, tak jsme neschytaly ani jedno. Pár fotek u Cypress Tree tunelu, u ztroskotané lodi, která tu prý ale vlastně neztroskotala, jen se rozbila a původní majitel jí tu zkrátka ponechal a co měla být už odstraněna, ale nakonec zachráněna místními fotografy, a ještě zastávka v místní české hospodě! U Vladimíra si ale oběd raději nedávejte, ono totiž ke guláši dostanete nehezké, na kusy natrhané knedlíky přelité prapodivnou omáčkou, bramborový salát (ANO) a zelí. Ne, to nechcete. Snad jednu točenou Plzeň a pryč odsud! Ještě jsme se zastavily na Hippie Tree a tím byl náš výlet završen :)

______________________________________

A jen tak okrajově ty moje plky o hudbě a o tom, že osud určitě existuje :)

Že jsem totální blázen do koncertů, to už jste si asi všimli ze shrnutí mého předešlého au pair roku. Než jsem odjížděla ze Savannah, strávila jsem úžasný víkend s Leighou a Christinou na hudebním festivalu pro podporu pitné vody do Afriky, Clean Water Music Fest na Floridě. Tak jsem se naprosto zamilovala do jedné kapely a hned jsem od nich zjišťovala, jestli někdy nebudou hrát v San Francisku a oni prý, že v lednu! Takže já se sem přestěhovala v říjnu a okamžitě jsem hlásila, že jdu prostě v lednu na koncert. Od basáka mi navíc bylo přislíbeno, že budu na guest listu a nebudu muset platit vstupné, takže jsem si tedy připadala vážně důležitá :) Den před tím tak dlouho očekávaným koncertem jsem dostala pozvání na comedy show a předtím, že půjdem jen tak posedět do takového nóbl klubu. Ten kamarád pak povídá, že jestli se nechci jít podívat nahoru do patra, že tam hraje nějaká kapela a že by se mi to mohlo líbit. Ukázal mi pozvánku v emailu a já jsem myslela, že se rozpláču, protože to byla TA MOJE KAPELA, na kterou jsem šla druhý den! Jestli neexistuje osud, tak jsem blázen, protože mi prostě někdo vysvětlete, jak je možný, že se z celého San Franciska ocitnu zrovna na místě, kde zrovna hraje kapela, která prostě pro mě byla hlavní bod těšení, protože jsem věděla, že na ně půjdu už v Savannah? Já byla štěstím bez sebe, koupila si desku, nechala jí podepsat a těšila se zase na další koncert v sobotu. Ale stejně prostě... Jak se tohle stane... :)

______________________________________

Takže to byl čtvrtý měsíc! Pátý měsíc započal nejlépe jak mohl, a sice dovolenoooou! S těmi nejdražšími slečnami Veru a Domi, jsme se vydaly vstříc mexickým dobrodružstvím, aneb další cruise.  Minulá cruise byla zážitek na celý život a tahle rozhodně taky! Navíc jsme pak strávily další tři dny v Los Angeles, a to přes oscarový víkend. Přesně o tom pak bude další článek, tentokrát bude ale víc co číst, slibuju :)

Mějte se krásně, K.