Takže vážení,
další měsíc v čudu! Už to prostě nezastavím, no! Ale víte co, místo toho, abych tady seděla a brečela, radši se podívám zpátky na ten uplynulý měsíc a připomenu si, že pláč nic nespraví. A že jsem zažila tolik věcí, kvůli kterým se mám spíš smát a že mám být neuvěřitelně vděčná, že jsem je mohla zažít. A taky že budu :) Tak se pojďte se mnou mrknout, jaké to bylo ten desátý měsíc...
Vůbec nevím, jestli jsem se vám kdy zmínila o mé lásce k Dolores Parku. Určitě musela, protože to je prostě moje místo! Moje a dalších tisíc lidí, haha. Dolores Park se nachází v té nejbláznivější a nejliberálnější části San Franciska, v regionu Mission, kde se prostě děje všechno. Navíc je jeho součástí i gay čtvrť Castro a tam je prostě sranda sama o sobě. Strašně často tak v naší partě padá: "nechceš dát chill v Dolores?" a odpověď je vždycky "jooooooo!" Když se pak slaví narozky, to je Dolores ideální místo, protože ač se v Americe, až na pár výjimek, alkohol nesmí pít venku, v tomhle parku se to prostě tak nějak toleruje. Kamarádka Luc slavila narozeniny a já vám jen chtěla ukázat, že se na takovouhle akci může sejít pořádná parta a že rozhodně představa "slavení narozenin v parku" nemusí být tak nudná! :)
Taky jsem si odškrtla mojí každoroční položku na seznamu "co dělat v létě" a zažila místní hudbení festival! Outside Lands, který se v SF každoročně koná v Golden Gate parku, je rozhodně akcí, na kterou se prostě musí. Cena jednodenní vstupenky na tuhle srandu je stejná, jako třeba na festival Shaky Knees v Atlantě, co jsem na něm byla loni... Jenže s tím rozdílem, že v Georgii jsem za těch 150$ koupila vstupenku třídenní. Ach jo, Kalifornie, já tě tak miluju, ale tohle...?! Nakonec jsem tu vstupenku teda neplatila, ale i tak, tady jde o pointu, ne? :)
No a pak už mi přijela ségra a jak už jsme říkala, my pořád někde cestovaly nebo nakupovaly. Nejdřív jsme procestovaly San Francisko křížem krážem a nezapomněly ani na baseball a Giants!
Pak jsme se ještě s holkama mejma zlatejma všechny vydaly do Yosemite, kde jsme se trochu připekly (však si Kami musela domů odvézt nějaké to opálení, vždyť byla přece v Kalifornii, no ne?), provětraly a vyřídily chozením. Pamatujete, jak jsem psala o mém minulém výletě do Yosemite, jak jsem na jednom tom hikeu málem vypustila duši? Tak my ho daly znovu a dokonce se vydaly ještě dál! A přežily jsme všechny v pohodě a ve zdraví, spadla jsem jen jednou a až po cestě zpátky, haha.
Po náročném prvním dni jsme se jen chtěly vyvalit na pokoj, dát si drink a odpočinout si. Měly jsme zarezervovaný pokoj v hotýlku, kam nám to mělo trvat zhruba 45 minut, což je prostě normálka tady v těch kopcích. Jenže co se nestalo, on ten hotel nakonec byl daleko dvě hodiny. Ani vám asi nemusím popisovat, co se nám všem honilo v hlavě, když se začalo stmívat a my se řítily neznámo kam, s benzínovou ručičkou nebezpečně se blížící k "E" (EMPTY zní víc dramaticky, haha!). My to samozřejmě přežily, i bez předpokládaného konce o napadení medvědem či záhadnou postavou v bílém. Ještě jsme se smály, že v Čechách bychom byly za magory, rezervovat si hotel, co je dvě hodiny daleko a pak zase jet dvě zpátky druhý den. Hlavně, že nakonec nevyšel ten kemping, naše "falešné opálení" ze špíny by se totiž nemělo jako smýt, haha.
Druhý den jsme se, jenom díky našemu dvě hodiny vzdálenému hotelu, vydaly k jezeru Mono Lake, kam bychom jinak vůbec ani nezabloudily. Protože jsme byly v našem klasickém česko-slovenském složení, už jsme prostě hrozně zvyklé, že se můžeme bavit o čemkoliv a nikdo nám tady nerozumí. A já tím myslím opravdu o čemkoliv. V momentě, kdy jsme se kochaly tím přenádherným jezerem a jedna z nás pravděpodobně měla na jazyku zase nějakou nemístnou poznámku, se k nám přitočil takový starší pán a říká: "odkud jste, děvčata?" A sakra, prolítlo mi v hlavě a dumala jsem, co jsem v předchozích pěti minutách tak mohla říct, co rozhodně nebylo pro cizí uši (a už vůbec ne pro tohodle pána!). On vypadal nakonec moc rád, že si může "provětrat" češtinu a já se hrozně bavila, když jsem pak zdálky pozorovala, jak si s Tínkou poklábosil i po slovensky. Ne snad, že by mu to nešlo...! Jen se mrkněte na tu fotku, haha.
Druhý den jsme se, jenom díky našemu dvě hodiny vzdálenému hotelu, vydaly k jezeru Mono Lake, kam bychom jinak vůbec ani nezabloudily. Protože jsme byly v našem klasickém česko-slovenském složení, už jsme prostě hrozně zvyklé, že se můžeme bavit o čemkoliv a nikdo nám tady nerozumí. A já tím myslím opravdu o čemkoliv. V momentě, kdy jsme se kochaly tím přenádherným jezerem a jedna z nás pravděpodobně měla na jazyku zase nějakou nemístnou poznámku, se k nám přitočil takový starší pán a říká: "odkud jste, děvčata?" A sakra, prolítlo mi v hlavě a dumala jsem, co jsem v předchozích pěti minutách tak mohla říct, co rozhodně nebylo pro cizí uši (a už vůbec ne pro tohodle pána!). On vypadal nakonec moc rád, že si může "provětrat" češtinu a já se hrozně bavila, když jsem pak zdálky pozorovala, jak si s Tínkou poklábosil i po slovensky. Ne snad, že by mu to nešlo...! Jen se mrkněte na tu fotku, haha.
Abychom toho cestování ještě neměly málo, vydaly jsme se ještě ségrou do Los Angeles a prošly všechno to, co se v LA prostě musí vidět, plus strávily bezva den v Universal Studios. Universal se nám moc líbilo, v LA je trošku jinak řešené než v Orlandu, Harry Potter svět je menší, ale zato je tu navíc Studio Tour, kde vás vezmou po filmových ateliérech a třeba i prozradí kdo je vlastně vrahem v Hitchcockově Psychu.
Tak to byl desátý měsíc v kostce a já už mám zase poctivě odkroucenou skoro půlku z toho jedenáctého. Zbývá mi ještě měsíc a půl do konce mého pracovního roku a z něj už jen měsíc o samotě, protože přesně za měsíc už tu bude Celine, co mě nahrazuje. Uf, uf... Ale no tak, nebudu se takhle ke konci zase rozesmutňovat, ne? Mám ještě měsíc a půl, hurá! :)
Tak zase příště :-*
Páááá, K.
Žádné komentáře