Osmý měsíc za mnou a co víc, já už jsem v půlce devátého! Nádech. Výdech. (panický záchvat) Nádech. Výdech. Můžu vám upřímně říct, že psát tahleta moje měsíční shrnutí na mě má dvojí efekt - jednak si pokaždé připomenu, kolik že (málo) času mi tu zbývá do konce... Ne, že bych se snad netěšila na mojí milovanou rodinu a těch pár kamarádů, co mi za tři roky života v zahraničí zbylo, ale upřímně se děsím vstupu do toho "dospělého života", alias najít si práci, byt a chovat se konečně jak žena mého věku. Ba ne, to poslední nějak přeskočim, haha. A ten druhý efekt je, že se podívám zpátky na ten uplynulý měsíc a zaplaví mě vlna vděčnosti a nadšení. Já mám fakt prostě štěstí, život je fajn a všechno bude dobrý. Takže konečně, jak bylo v osmém měsíci?
Photo credit: Michal Gabaj
V první řadě jsem se konečně dočkala koncertu Cure, na který jsem měla lístek od listopadu (takže jsem ho kupovala v prvním měsíci tady :). Nakonec jsem měla to štěstí, že jsem nemusela jít sama, jak jsem jinak zvyklá a připojila se ke kamarádovi Andrésovi a jeho partě. Do konce života budu vzpomínat, jak jsme zůstali trčet v zácpě, jak jsme ze zoufalství radši šli pěšky a pak odcizili Google kola a koncert stihli jen tak tak. Jak mi byla zima, protože drazí Cure hráli 3 hodiny, 35 písniček a 3 přídavky! A jak jsme to na Google kolech odfrčeli zase zpátky... :)
Hned následující víkend se slavily narozeniny kamaráda a celkem se stylem, to vám povím! Pronajala se totiž celá tří poschoďová chata u jezera Tahoe, i s vířivkou... Přidejte výhled na les, tři kytary, skvělou partu lidí, spoooostu srandy a průzračné jezero hned vedle a nic nic nic nechybí :)
Obrovskou událostí měsíce bylo, že moje malá fotbalistka vyhrála s jejím týmem celou ligu, i když dopředu všichni čekali, že není šance, aby se tohle vůbec mohlo stát. A ono jo! Já sledovala celý zápas s otevřenou pusou (buď to jsem se divila, nebo jsem řvala fandila, haha) a když ty holky naše vyhrály, byla jsem tak pyšná, jako nikdy. Host mum brečela, já brečela a host dad se radši někam ukryl, aby nebylo vidět, že je určitě dojatý úplně stejně :)
Že jsem "organizational freak", to už jste si asi všimli, co? Já prostě musím mít všechno naplánované... A tak když se něco seběhne hrozně rychle a bez plánu, jsem z toho vyjukaná ještě měsíc. Jednou jsem takhle Jordan měla doma a host dad mi říká, že už mám volno. Já jsem se podívala na hodiny, šest večer, vzala mobil, zavolala do kadeřnictví a v sedm už jsem měla ostříhané vlasy. Jsem na sebe pyšná, přežila jsem, hahah.
No a hned druhý den po ostříhání mi přijela vzácná, vzácná návštěva! Moje drahá (a slavná) Verunka přijela na víkend! V sobotu jsem ještě musela pracovat, tak jsem moje dvě holky vzala do Googleplexu, že se pojedeme projet na těch jejich kolech. A víte co, oni mě tam snad měli zaznamenanou, že jsem si předtím to kolo vypůjčila tak trochu mimo jejich areál a prostě nás nenechali se na nich projet! To bylo jak z přestřelky, ty jo! Jordan chudák sotva dosáhla na pedály, a tak jsme se trochu ploužily, v tom jeden security týpek, že na těch kolech nemůžeme jet a hned nato přijelo jedno auto a že je máme vrátit a hned vzápětí druhé auto! "Je to rebel!" přehrála jsem si v hlavě a nic, no, kola jsme vrátily a došly to, haha. S Verunkou jsem se pak vydala do města a ukázala všechno, všecičko turistické a to méně turistické v neděli, spolu s malým překvápkem. Veru měla v ten den narozky a do toho to bylo ještě naposledy, co jsme se viděly s Bláňou, protože se nám stěhovala. Tak jsme se na holky spikly a připravily jim farewell/birthday party. A překvapené byly obě :) Jsem strašně vděčná za ten víkend s Veru a aspoň vím, že si tohle všechno jednou spolu s Domínou naší zopákneme v Praze. Uděláme si tam vlastní San Francisko! Joooo, jsem rozhodla! :)
V tomhle měsíci se taky uskutečnil onen víkend v Los Angeles, o kterém jsem se zmiňovala už minule. A bylo to božííííí, ale to už zase příště :)
Mějte se krásně, paaaa, K.
Žádné komentáře