Kdo četl první část článku o dovolené, je možná zvědavý, jak nám ta všechno nakonec dopadlo. Já to nebudu protahovat, byla to prostě paráda a tady klidně můžete skončit číst :) Ale třeba vás to dobrodružství tří (a v LA pak dokonce čtyř) bláznivých holek z Česka bude bavit i tak. Krásné počtení!
Takže my jsme vážně už na lodi, hip hip hurá! Všechny ty peripetie s dopravou na letiště, s dopravou z letiště do přístavu, z přístavu do obchodu s omáčkami (hahaha), z něj pak do obchodu s alkoholem, pak zase do přístavu... Vážně jsme tohle všechno stihly za jediné ráno?! Pak ještě propašovat naši zábavu na loď, projít kontrolami a pak už jen čekat na verdikt. Protože naše kufry měly dorazit až za nějakou dobu (potom, co projdou kontrolami), prvně jsme se šly najíst (samozřejmě!) a připomenout si, jak je bezva ten "dovolenkový mód", alias "dezert po každém jídle". To skoro zní jak reklama na žvýkačky Orbit, ale ten dezert nám asi ten dech tolik nespraví, haha. I když! Kdo by nechtěl vonět po čokoládě, no ne? :)
Takže takhle jsme začaly (a po celou dobu na lodi samozřejmě ani nepřestaly, vždyť je to dovolená!) a po výtečném obědu jsme se rozhodly trochu tu naší loď prozkoumat. Byla o trochu menší, než ta loňská, asi i o něco starší, chybělo pár vířivek a venkovní kino, ale jinak paráda, to ne, že ne! V rámci prozkoumávání jsme už začaly trochu pofňukávat, že je nám zima (únor, no), ale ono nás to brzy přešlo na mini golfu, kde jsme se za tu chvilku nejen zahřály, ale dokonce i trochu připekly a já zase všem přítomným ukázala, proč nemůžu být zahrnuta do žádného sportu (protože jsem trubka). Ach jo.
Pak už honem do naší kajutky vyčkávat kufry. Tam jsme nejenom zjistily, že nemáme fén a ošulili nás o jeden župan, ale hlavně, že máme jenom jedinou zásuvku na celou kajutu, včetně koupelny. No, to jsem na nás zvědavá, slečny ruka-mi-přirostla-k-mobilu. Kufry jsou tady! Takže rozbalujeme... Verunky kufr první a z něj vybaluje jeden... aaaa, druhý cruise flask! Hurá! Pak je řada na mě a tam... DOPIS. A sakra. Páni kontroloři mi sáhodlouze vysvětlili, že mi bohužel museli zabavit jednu ze nepovolených položek a v podstatě, že se mi omlouvají a že si jí budu moct vyzvednout po skončení plavby. Já, taková zkušená cruiserka a nechala jsem se načapat! Takže vážení, nedávejte cruise flasks do boty, prosím vás! Ale druhý cruise flask, který jsem měla mezi toaletními potřebami, prošel bez problémů, stejně jako všechny zásoby z Domči kufru. Daly jsme to!
Source: http://gph.is/1YElrnv
Pak už jsme se konečně mohly převléknout do plavek a že se prostě vyvalíme na palubu. Za tu dobu na lodi jsme už stačily zaregistrovat pár mladých lidí a upřímně, moc jich nebylo... Opakuju se, ale kdo jezdí na dovolenou v únoru?! My! První den byl dost relax - jídlo, opalovačka (zima), hezky se obléct, jídlo, projít se po palubě (zima) a brzo, brzičko spát. Přece jen to byl dlouhý den, party bude zítra!
Druhý den jsme vstaly brzo ráno a vyrazily do posilovny (vycvičit ty dezerty), ale něco bylo špatně... Místo budíčku mě totiž probralo, že jsem se málem převalila z postele, aniž bych se vůbec hnula! Najednou bylo konečně znát, že se loď rozjela a já vám přísahám, že začínaje tímto momentem, jsme po palubě chodily jak Neil Armstrong po Měsíci! Tolik se to kymácelo ze strany na stranu, až nám začalo být opravdu nepříjemně. A v tomhle jsme šly cvičit, dámičky :) Na pásu jsem to vzdala rychle, protože bych si na sto procent dřív, nebo později, rozbila ústa. Cvičení na balanc byla taky tak trochu nápad za všechny peníze a v momentě, kdy se mi dvacetilibrová činka na zemi samovolně začala pohybovat ze strany na stranu, jsme usoudily, že to asi nedáme. Pořád jsme jen koukaly po ostatních lidech a hledaly na jejich obličejích jakoukoli známku nepohodlí. Ale nic! Oni vypadali, že je všechno naprosto v pohodě, tak asi blázníme, protože nám to připadalo asi takhle, haha...
Source: http://gph.is/1UDHNmyZ posilovny jsme, i přes tu houpavost, odcházely s dobrým pocitem, takže jsme se zase mohly pořádně nanovo nadlábnout na snídani a pak hurá do vířivky a naplánovat den. Zjistily jsme, že je na večer naplánovaný "elegantní večer", takže to zase znamená, že se musíme hodit se do gala a pak tu party už konečně! Při lenošení na palubě už jsme taky byly schopné rozpoznat pár lidí na které jsme často narážely a kteří nám nějak utkvěly v hlavě. Noví "kámoši" prostě. Všem jsme samozřejmě daly přezdívky, aby se nám o nich lépe tlachalo, že? Byli tu Úžasňákovi, rodinka s pěti (nebo možná i šesti) dětmi, ale tak úžasné a vychované děti jsme v životě neviděly, úplně zlatíčka! Pak tu byl Jágr a jeho kámoši (asi jediná parta mladých kluků, z nichž jeden hoooodně vzdáleně připomínal Jardu Jágra), pán s tlustým krkem, maminka pána s tlustým krkem, paní bez krku a "ten s knírem" (chlápek, co nosí takový ten zatočený a napomádovaný knír a v kapse u plavek hřebínek, kterým si vždycky pročísne háro ve vířivce). Tak, to jsou oni, naše parta hic. Není toho moc, ale my si poradíme!
Na večer jsme se, jak se patří, řádně vyfešákovaly a vyrazily na večeři. Všechno ten den bylo nějaké extra zábavné a už nám dokonce přestala být zima. Jen kdyby se ta loď pořád tak nekolíbala! U večeře jsem se konečně odhodlala a zeptala se takového moc milého páru vedle nás, jestli tu loď taky cítí. A oni, že jo, nejsme blázni, hurááá! Prý že jedeme docela pomalu, takže ta loď neproráží vlny takovou rychlostí a prostě nás to víc kolébá. Celý ten večer probíhal v rytmu, a to doslova. My tančily jak bláznivé a taky jsme slavnostně zakusily naší propašovanou zábavu, smíchanou s točenou citronovou limonádou - zase, hrozně nenápadně, jsme chodily po palubě se skleničkami s drinkem, který ani vzdáleně nepřipomínal nic, co by místní barmani měli v menu.
Asi uhodnete, že jsme druhý den ráno cvičit nešly a ta zatracená loď se teď nějak kolébala ještě víc, než předtím, čím to? :) Po předchozím dni stráveném válením, vířivkováním, comedy show, karaoke, piano baru a spoustu dalšího, jsme dorazily na Catalina Island a vydaly se prozkoumávat. Vůbec nám nepřišlo, že jsme ještě v Kalifornii, ale spíš jak kdybychom za tu jednu noc dopluli až do Řecka! Ty baráčky, ty budovy a celkově to prostě mělo dost atmosféru takové evropské dovolené. Všechno jsme prošly docela chvilku, nakoupily pohledy a vydaly se zase zpátky na loď. Po pořádném dlabanci a válečce na palubě se ta naše kocábka zase rozkolíbala, tentokrát už směr Mexiko. Taky nám v ten moment přestal fungovat předplacený internet, prý kvůli mlze. Večer na parketě jsme tak dumaly, kvůli jaké že to mlze, vždyť tam žádná není, hele (směřujíce k oknu). A plesk. Jedna jako druhá, jsme já a Veru, simultánně narazily čelem do okna, jak největší trubky obecné. Já si přivodila pořádnou bouli na čele, že mě z toho až rozbolela hlava a musela jsem jít spát. Ach jo, podruhé.
Druhý den se boule pěkně vyklubala, ale vidět tolik nebyla. Spíš jsem jí cítila, asi jako připomínku, že jsem fakt trochu vemínko jalový. Ale hlavně, Bienvenido a México, amigos! Jako loni jsme si zaplatily výlet, ať zažijeme nějaké to dobrodružství, jen hlavně ať se tentokrát zase neztratíme... Ani nás nepřekvapilo, že to asi pravděpodobně nebude zrovna terénní výlet, když naše parta účastníků zájezdu čítala skupinku postarších lidí, rodinu s kočárkem a nás. Samuel, náš průvodce, nás v autobuse zaškolil v základech španělštiny a celou cestu nás na našem "Golden Coast Tour" bavil historkami a místními zajímavostmi. Třeba nám doporučoval, že si pak na cestě zpátky máme pronajmout koně a jet se projet po pobřeží. Já jsem se málem potrhala smíchy představou, jak si pro sebe "pronajímám koně", jako by to bylo auto a on se hrozně divil, že na tohle světě vůbec existuje někdo, kdo běžně nejezdí na koních. Málem jsem zapomněla, že jsme Mexiku!
Jak se nám ta Ensenada ze začátku nezdála (není to zrovna "turistický resort" a bylo nám doporučeno se tu raději ani samy neprocházet), výlet do stařičké restaurace La Fonda, kde nás, jako jediné hosty, přivítali s otevřenou náručí, mísou výborných nachos a tou nejsilnější margaritou na světě, mile překvapil. Byli jsme tam sice trochu jak v zoo (nemluvím o tom, že se tam procházeli kohouti a kočky), ale ti číšníci na nás mohli oči nechat a když jsme jednoho požádaly o fotku, horlivě pak o tom povídal všem svým kolegům. A já myslela, že ta restaurace už má nějakou historii za sebou a už tam tedy pravděpodobně nějaké hosty před námi měli, haha. Margarita nás vesele naladila, že i další zastávky našeho výletu i na muzeum, které kdysi bývalo kasino a kde prý operoval i jeden z nejslavnějších italských mafiánů, Al Capone.
Pak už jenom zpátky na loď a vychutnat si poslední večeři, který byla, jako pokaždé, luxusní! Víte, jak jsou v takových těch extra nóbl restauracích úplně pidi pidi porce? Takové to malé nic uprostřed talíře?
U naší poslední večeře byla Domča děsně nerozhodná. Číšník se tedy musel vrátit kvůli naší objednávce ještě jednou o ona ještě stejně pořádně nevěděla, ale že si prý dá jako předkrm "mangový krém". Já a Veru jsme dostaly svůj předkrm a pak přišla na řadu Domča a její mango krém. Číšník před ní (velice dramaticky, skoro jako bych slyšela ty bubny!) položil velký talíř a na něm... Tadáááá, kolečko ze želatiny s kouskem máty na vrchu. Já se na to podívala (a vybavila jsem si vidinu té n-óbl restaurace), podívala se na Domči zoufalý výraz, na Veru a všechny jsme se dusily smíchy. Ale pořád jsme se snažily se vypadat, jakože "přesně tohle jsme pod pojmem mangový krém očekávaly". V momentě, kdy přišel číšník znovu a přes tu Domči želatinovou šťopku jí konečně přelil mango krém (což mělo být jakože asi "pro efekt", aby to vypadalo hezky, ale to bychom nebyly my, abychom něco nepochopily, haha), vyprskly jsme smíchy a smály se, až nás bolely břišní svaly, až nám i slzy vytekly a až se po nás lidi začali koukat. Beztak to ten číšník udělal schválně, protože měl totálně spiklenecký výraz a podle mě se dusil smíchy taky. Tak jsme ho pozorovaly, jestli si z někoho jiného taky udělá blázny, ale pak přišlo hlavní jídlo (Domča mangový krém nedojedla) a samozřejmě hlavně dezert a naše pozornost špiónská mise zůstala nenaplněna.
Po poslední večeři následovala poslední tancovačka, poslední pokec s Jágrem a spol a my byly taky poslední, kdo opouštěl taneční parket a "zavíral" loď. A tak to má být.
Na tuhle dovolenou budu ještě dlouho vzpomínat s úsměvem na tváři. Tolikrát jsem se smála, až mi tekly slzy (třeba při tom, když na našem výletě Samuel vyjmenovával druhy alkoholu, které se podávaly v casinovém baru a Veru mu popleteně přihodila, že třeba ještě "Sex on the beach" a všichni účastníci zájezdu po ní hodili pohoršené pohledy, jakoby nevěděli, že přece myslela koktejl, hahah).
Source: http://gph.is/1KIa8Cv
... nebo že jsem si v křeči až musela sednout na zem (třeba při Domči vážném zkonstatování, jak je hrozně busy /zaneprázdněná a na nic zrovna nemá čas/ sedíce v županu, nožku přes nožku a pilujíce si nehty).
Source: http://gph.is/1Pjk3pg
Tolikrát jsem si říkala, že se bavím tolik, že už to snad ani nemůže být lepší. Tolikrát jsem se musela zastavit a říct si, že mám neuvěřitelné štěstí, že mám okolo sebe tak úžasné kamarádky. Protože jsou to nejen zážitky, ale hlavně lidi, s kterýma je zažijete, co dělá dovolenou.
... nebo že jsem si v křeči až musela sednout na zem (třeba při Domči vážném zkonstatování, jak je hrozně busy /zaneprázdněná a na nic zrovna nemá čas/ sedíce v županu, nožku přes nožku a pilujíce si nehty).
Source: http://gph.is/1Pjk3pg
Tolikrát jsem si říkala, že se bavím tolik, že už to snad ani nemůže být lepší. Tolikrát jsem se musela zastavit a říct si, že mám neuvěřitelné štěstí, že mám okolo sebe tak úžasné kamarádky. Protože jsou to nejen zážitky, ale hlavně lidi, s kterýma je zažijete, co dělá dovolenou.
A co je super, ona ta dovolená ještě ani neskončila! Jak jsme válely v Los Angeles v příštím článku :)
Mějte se parádně! K.
