Los Angeles - San Diego - Joshua Tree (I)

Jednoho krásného dne se na rodinném kalendáři objevilo, že se jede do Disneylandu, jupííí! No, radovala jsem se předčasně, protože se ukázalo, že mě tam s sebou nikdo nepotřebuje, haha. On totiž ten Disneyland bude spojený s promocí, takže jsem na druhé straně alespoň ukořistila čtyři dny volna, jupí dvakrát!

Takže jsem dumala a dumala a nemohla přijít na to, jak bych tuhle nabytou svobodu zužitkovala... Zůstat doma, to by byl skoro hřích!  Zrovna jsem tu měla kámoše z Čech a oni akorát v tu dobu měli být ve Vegas a pak směřovat do San Franciska. Tak, že bych za nimi doletěla a zpátky se svezla? No jo, ale oni jsou ve Vegas fakt jakože hrát, co já bych tam dělala? Tak ne, musim vymyslet něco jinýho... Mluvím o tom s holkama a kamarádka Bláňa povídá, že má čtyři dny volno a chtěla by jet do San Diega... No není to znamení? :) A tak se to stalo, Los Angeles, San Diego, Joshua Tree, alias ROADTRIP, bejbééé!

Všechno se naplánovalo hrozně rychle - využíváme obrovské ochoty mojí host mamky a spolu s Jordan a Bláňou všichni pojedeme do Los Angeles a odtud já a Blani po vlastní ose do San Diega. Já jsem fakt děsnej plánovač, co není naplánované, mě znervózňuje, ale zase si vždycky nechávám prostor pro případné změny. A ony ty drobné změny a komplikace pak každý výlet ještě zamíchají a tím je to ještě zajímavější. A ty největší komplikace si pak člověk z toho výletu i nejvíc pamatuje, že jo :)

Tím, že se všechno řešilo opravdu docela narychlo, neměla jsem moc čas na to moje klasické plánování. Auto jsem nám tak zamlouvala až dva dny před odjezdem, jenže veškeré autopůjčovny ze dne na den změnily cenu půjčovného o trojnásobek. Tak a jsme v háji. Takhle to dopadá, když člověk neplánuje dopředu, no! Se starostmi s autem jsem se svěřila host rodičům a taťka mi přes členství v Costco (něco jako naše Macro) zamluvil to nejlevnější auto a já se zase uklidnila, protože všechno se prostě nějak nakonec vyřeší, že jo!

Source: http://i.giphy.com/ltB1n2fCwLRM4.gif

Čtvrtek, pět hodin ráno a my už jsme všichni na cestě. S úlevou, že nemusím řídit, trpělivě procházím s Jordan její materiály ke zkoušce z amerických hlavních měst a taky trochu myslím na Shreka a Oslíka, protože Jordan s větou "už tam budem?" začíná už po hodině cesty (další čtyři, až pět zbývají, super!). Ale přežily jsme to všechny, já a Bláňa jsme se nechaly vyhodit na letišti v LA a už jsme pak konečně začaly to naše dobrodružství. Nejdřív ale vyzvednout auto! Potom, co jsme nějakou dobu pobíhaly po letišti (jak blázni), každá s kufrem a spacákem a já navíc s mým polštářkem, který mi byl zaslán jako dárek z Čech a na kterém je moje mamka, ségra a já... Já jsem ale černobíle, takže to vypadá, že jsem tam mezi nimi jako duch. Měl to prý být vtip, ale to ty lidi na letišti nevěděli, že jo! Takže jsem tam chodila a snažila se ten polštář stočit, ale ono to kolikrát vypadalo ještě hůř, protože z celé toho polštářového válečku a natištěné fotky třeba koukaly jen oči. Tak dík, mamčo, dík, Kami! :))

V autopůjčovně nám paní oznámila, že jsme si zamluvily auto ze sekce intermediate, takže jakože větší a taky se ptala, jestli je ta značka ok. My, že v pohodě, že autům beztak nerozumíme, hlavně ať to jezdí. Ok, auto je zaparkované tam a tam a klíčky jsou uvnitř, příjemnou cestu! Dorazíme na parkoviště, na místo, kde má stát naše auto a obě stojíme a zíráme, beze slova. Blani, já tohle neřídim! Stojí tam totiž Mazda 3 a ne, že by to bylo to nejúžasnější auto na světě, ale je až moc hezký. Co když to nabourám?! Pojištění je přece všude stejný, to je jedno, jaký má člověk auto, že jo? Ale prostě mám pocit, že s ošklivým autem se budu bát míň, hahah. Po chvilce dohadování, že to dojdem vyměnit, zjišťujeme, že stojíme u jiné společnosti a tohle teda vůbec není naše auto!!!

Source: http://i.giphy.com/l2Je14yeWbyyZMaIw.gif

Ach jo a to ani Bláňa není blonďatá...! No neva, zasmály jsme se (sami sobě), ulevilo se mi a že teda jdem hledat to naše auto. Po pár minutách zběsilého obíhání parkoviště jsme ale nakonec zjistily, že ta Mazda fakt čeká na nás. Nedalo se nic dělat, nastartovala jsem čudlíkem, naladila hudbu a jelo se! Mazda nás nechala hrát hudbu z mobilu po Bluetooth, při parkování pípala a po cestě upozorňovala, když mě předjíždělo jiné auto, ta technologie coooo! A ani nemusím povídat, jak se mi s tím řídilo... Jak drak jsem byla, haha. Už asi nechci Fiata, už chci Mazdu 3 :))

Takže jsem se zase rozkecala a dostala na konec hranice čtivosti a v podstatě jsem se ještě ani nedostala k tomu výletu! Omlouvám se, tak zase příště :)

Zatím pááá K.