Když to nejde podle plánu

V minulém článku jsem vám psala, jak jsem zase v procesu matching a že mám na obzoru jednu super rodinu, ale nerada bych to zakřikla. Asi jsem to tedy nakonec zakřikla, protože jsem od té rodiny neslyšela už pět dní a jsem z toho nějaká zklamaná.

tak trochu ve slepé uličce/Jacksoville

Určitě to tak mělo spousta holek a kluků, co si matchingem prošli. Skypujete s rodinou a říkáte si, že tyhle lidi jsou naprosto super. Z jejich strany to nadšení taky cítíte, mluvíte s předchozíma au pairkama a jen se utvrzujete v tom, že TOHLE JE ONO! No a oni se pak už neozvou. 

Připadám si taková bezmocná, že prostě musíte jen nečinně sedět a čekat, až si vás někdo vybere. Navíc, slyšeli jste o tom, že existuje pozice tzv. matching expert? Tedy alespoň u AuPair Care. Jedná se o fyzickou osobu, která pročítá naše dotazníky a pak je nabízí rodinám, protože ty většinou nemají čas procházet takové množství profilů. Ptala jsem se naší Area Director, jestli má cenu třeba zkoušet psát jiné AD, že bych ráda do dané lokality. Ona mi odpověděla, že to spíš nepomůže, protože rodiny přijímají nabídky od matching experta. Tak to mě teda frustruje ještě víc, když si vezmu, že můj osud závisí na tom, jestli vás prvně vybere ne rodina, ale nějaká paní, která s tou rodinou nemá nic společného. Nezbývá než věřit v její schopnosti a snad můj profil brzy ukáže té správné rodině! :) Jen doufám, že brzy nedostanu email od agentury, že už jsem odmítla moc rodin a že se to nesmí, nebo tak něco. Ale jako pardon, já chci mít ten svůj poslední au pair rok prostě TOP! :)

Abych se trochu odreagovala, udělala jsem si tak trochu den pro sebe a místo páteční posilovny sedím ve své oblíbené kavárně s dvojitým kapučínem a nejlepším brownies na světě (vážně, nekecám! Pokud se náhodou ocitnete v Savanně, zajděte do Gallery Espresso). Nějak jsem cítila, že tenhle "me time" (prostě, že vezmete sami sebe na rande :) je teď pro mě naprostá nutnost, protože mám dnes poslední den doma v Savanně a zítra odlétáme s dětmi za prarodiči do Albany (upstate NY). Letím jenom já a děti, tak už se trochu stresuju, jak to bude probíhat a věřím, že za celé dva týdny nebudu mít moc volna (takže žádná kafíčka a žádné "třídění myšlenek"), tak jsem si to prostě musela vynahradit dopředu (aneb, musíš si sama pořádně a logicky odůvodnit, proč nejdeš do posilovny a dáš si místo toho brownies :D)! Co mě ale teda hodně drží nad vodou je, že, za dva týdny touhle dobou si budu už druhým dnem válet šunky, popíjet margarity a pojídat meloun na cruise s Houdičkou! A věřím, že to budeme obě hodně potřebovat :) 

Veru mi pak po cruise odjede a já strávím ještě další tři dny v Miami, sama samička. Zrovna jsem bookla pokoj v hostelu a snad to bude taková sranda, jako veškeré moje cestování po USA (protože jsem absolutní idiot na zeměpis a neumím číst v mapách a POKAŽDÝ se mi povede jet na opačnou stranu, než kam mám!).

Vždycky tu je čemu se zasmát!

Ráda bych, aby závěr tohohle článku byl, že i když to to "nejde podle plánu", třeba ten plán nebyl tak úplně nejlepší a ten lepší plán teprve přijde, takže hlavu vzhůru! :)

PS: opouštím kavárnu po 3,5 hodinách, brownie posloužilo i jako oběd, takže když ty snězený kalorie rozdělím na snídani a oběd, zas až tak velkej hřích není, že ne? :)

Source: http://paperyrain.com/wp-content/uploads/2014/04/image.jpg

Matching (no.3)

Je neděle po deváté večer, já mám za sebou svůj první rozhovor s rodinou v rámci prodloužení a přepadla mě taková nostalgická nálada. Vzpomínám na to, jak jsem si před necelými dvěma roky vybírala rodinu do Anglie a před ani ne rokem rodinu do USA. To už je to váženě tak dávno? 

Svůj první matching (fáze kdy, si vybíráte rodinu a hledáte co nejlepší "match", takovou rodinu, s kterou si nejvíc sednete) si pamatuju, jako by to bylo před chvilkou. Bylo léto, já akorát dokončila vysokou a pak jsem ještě vyjela na dva týdny na letní univerzitu do Turecka, takže jsem s tím vystavováním profilu moc nespěchala. A protože jsem zas až tak nespěchala před odjezdem, o to víc jsem se pak nervovala po příjezdu, protože to hledání rodiny nešlo tak rychle, jak bych si představovala. 

Můj první skype rozhovor byl peklo. Byla jsem hrozně nervózní a paní mi oznámila, že se jí rozbila kamera na počítači, takže jí neuvidím. No jo, ona ale mě viděla a taky moje překvapené reakce na to, co mi říkala (bylo to poprvé, kdy mi někdo řekl, že jí kosher a já neměla ani páru, co všechno pod to spadá), ale já jsem nemohla vidět ty její. Celkově jsem se po tom rozhovoru cítila špatně a Sasha se mi vlastně pak ani neozvala a já nechápala proč. Nakonec dobře, protože jsem byla v takovém rozpoložení, že bych jí bývala kývla a teď navíc vím, že by to bylo peklo i doma (po nějaké době jsme s au pair kamarádkou Kamčou zjistili, že její host mum je právě tahle paní, co se mnou dělala pohovor a trik s rozbitou kamerou si vyslechla taky, haha). 

Pak jsem skoro kývla rodině, která mi poslala seznam pravidel okolo domu zahrnující denní úklid koupelny nebo přípravu dětí každou sobotu dopoledne a večerní hlídání ("au pair goes out on Fridays"). Teď mi přijde úplně na hlavu, že jsem to vůbec zvažovala. Ale já prostě chtěla jet za každou cenu a začínala jsem být opravdu zoufalá. 

Hned potom se mi ozvala rodina (u které jsem nakonec strávila rok), a to bylo skoro jako sen, po těch předešlých. Sice tři děti, z toho 2,5 roku starý prcek, ale s rodičema se dalo mluvit rozumně, zasmáli jsem se a hned se domlouvali na další skype. V momentě, kdy mi řekli, že si mě vybrali, jsem skoro ani nemohla mluvit, jak jsem byla šťastná. A jela jsem do Londýna.

Můj další matching probíhal v době, kdy jsem ještě pořád byla v Londýně. Jela jsem předtím domů na léto, takže jsem měla možnost si všechno potřebné v agentuře vyřídit a pak jsem se ještě na dva měsíce vracela do Anglie. Tenhle matching probíhal tak rychle, že ani nevím, jestli ho "matchingem" můžu nazvat. V noci jsem dostala email o tom, že je můj profil k vidění online pro rodiny a v pět hodin odpoledne mi zvoní telefon a ukazuje lokalitu Georgia, USA! Tak jsme hovor udiveně zvedla a z druhé strany slyším svojí budoucí host mum, že už mi posílala email před dvěma hodinami, jestli jsem koukala na jejich profil a kdy že můžeme mluvit znovu. Rychle jsem zkoukla profil a zjistila, že je vše podle přání - dětičky školou povinné, slunná lokalita a oceán na dosah! Hned ten večer jsme měli skype, při kterém mi byl nabídnut match a já ho přijala. Dneska, když pročítám pokyny od agentury, naprosto chápu, že před osudovým matchem mají proběhnout dva rozhovory, které od sebe musí být alespoň 24 hodin, aby obě strany měly čas si situaci pořádně rozmyslet. Já totiž po tom svém "ano" dostala hrozný záchvat paniky, že je to všechno hrozně rychle. Já byla ze všeho tak zaskočená, že jsem ze sebe vykoktala "yes" a přitom jsem se ani nezeptala na základní otázky typu "budu mít k dipozici auto?" nebo "jak jste na tom s náboženstvím?". Takový trdlo jsem byla! Každopádně trdlo, co mělo štěstí, protože auto jsem dostala a rodina nijak nábožensky založená není (ne že by mi to vadilo, spíš je třeba opravdu dobré vědět, když rodina jí kosher nebo jestli po mě bude vyžadovat nedělní návštěvy kostela).

A jdeme do finále, matching číslo tři. Často jsem se tu ptala sama sebe, jestli už nemám dost. Přece jenom jsou to dva roky hlídání dětí, dva roky bez rodiny a přátel, dva roky bez domova. A pokaždé, když tohle téma tady s někým řeším, řeknou mi, ať nejsem blázen. Kupodivu bych prý byla "blázen", kdybych ještě toho třetího roku nevyužila, když mám tu možnost. Tak já jí teda využiju. Do třetice všeho dobrého a pak, pak už mě máš doma, maminko :) 

Jak jsem už psala v minulém článku, žádost o prodloužení jsem podala asi před dvěma týdny. Tento čtvrtek jsem dostala email o zveřejnění mého profilu online a během pátku se mi ozvaly dvě rodiny, obě z vysněné lokality. Do svého profilu jsem uváděla, že bych ráda na západní pobřeží Ameriky, protože prostě chci zůstat v teple a Kalifornie zní víc než úžasně! 

Mám teď akorát za sebou svůj první skype a skoro bych zase sklouzla k tomu matchi po prvním rozhovoru. Ale tentokrát jsem se zeptala na všechno, na co jsem potřebovala a snad ani víc nadšená být nemůžu. Každopádně o tom, jak to dopadlo, se dozvíte někdy příště, já bych to teď hrozně nerada zakřikla :)

PS: právě se mi ozvala další rodina. Mají pět (!) dětí, nejmladšímu jsou dva roky a host mum nepracuje. No, tak to nevím, tedy... :))

Ježkovy voči, já PRODLUŽUJU!

Tak a je to tady zase. Mám ještě přes tři měsíce do konce mého au pair roku v USA a už musím zase začít řešit co dál. Poplatek za prodloužení už víc než týden neleží pohodlně na kontě mého bankovního účtu, ale je už pravděpodobně na cestě někam Vládě nebo komu že to zase platíme (367$, na to vás nikdo moc předem neupozorní :). A protože je tahle částka NEvratná, je vlastně rozhodnuto - tak já teda PRODLUŽUJU! Aneb, hurá do třetího au pair roku!

Můj druhý týden v Savannah, Halloween!

Před necelými dvěma týdny jsem poslala vyplněné papíry s přihláškou agentuře a částku mi poslušně odečetly už asi za tři dny. Pár dní potom jsem emailem dostala tzv. Self Extension Questionnare. Na prodloužení tedy nijak neupravujete svůj původní profil, ale jen ve Wordu vyplníte takový dotazník. Obsahuje klasicky otázky jako "Proč by si rodina měla vybrat zrovna vás", na což teda hrozně nesnáším odpovídat a opravdu by mě zajímalo, jestli se ty odpovědí nás au pairek nějak liší. Prostě mi přijde, že každý se musí vychválit až do nebe, že jo, to přece chtějí ty rodiny slyšet, no ne? :) Dál pak "Co je tvoje oblíbená věc na tom být au pair?" a "Co se ti zdá, že je nejvíc náročné na tom být au pair", ale třeba i "Žádala tě současná host rodina o prodloužení s nimi a pokud ne, tak proč?", a to mi prostě přijde úplně na hlavu. Ne, nežádala. A odpověď na tu druhou otázku přece nutně musí být založená na nějaké spekulaci, jak to mám já vědět? :) A i kdybych třeba věděla, že se mnou nechtěli prodloužit, protože si myslí, že nejsem dobrá au pair, tak to tam asi těžko napíšu a taky vlastně ani nevím, jak bych se tuhle informaci dozvěděla!

Thanksgiving

Další z otázek je samozřejmě o preferenci lokality. Zeptají se vás na to, ale vlastně chtějí stejně slyšet, že "jsem flexibilní a ráda prozkoumám jakoukoli oblast". Já jsem nicméně odpověděla, že bych po tom, co jsem jakž takž projela East Coast, bych ráda na West Coast (obě rodiny, které se mi ozvaly, skutečně na západním pobřeží bydlí, takže to asi nakonec nebude zas až tak zbytečná otázka :) Další otázka, se kterou jsem se trochu potrápila, byla jestli jsem tu měla nějakou autonehodu nebo obdržela pokutu (v závorce "tato odpověď bude prověřena koordinátorkou"). O-ou. Takže jsem pěkně musela přiznat svojí pokutu "didn't obey a traffic control device" aneb jela jsem na červenou! To já takhle jedu na oranžovou a ona se mi uprostřed křižovatky změní na červenou. Zajímalo by mě, co jsem jako měla udělat. Asi zastavit uprostřed, haha (v prvním případě na tu oranžovou asi zastavit, no!). Nicméně to bylo na místě, kde fungují tzv. "red light cameras", takže pokud se vám tohle někdy stane a projdete na červenou, hezky se u toho usmívejte, protože vás právě vyfotili foťákem naprogramovaným na červenou ze semaforu. Ještě jsou tak zlatí, že vám tu fotku pošlou až domů a zadarmo, to je servis! :) Jen jim pak za to musíte zpětně zaplatit 70$, což se mi za jednu fotku zdá až až, ale mohlo být hůř!

Vááááánoce

Celý dotazník mi zabral docela dost času, hodně jsem nad každou otázkou přemýšlela a upravovala a nechtěla jsem, aby mé odpovědi vypadaly jako odpovědi u dotazníků jiných holek, ale u některých otázek prostě na stopro musíme odpovídat stejně ("Jak by tvoje host rodina popsala tvoje zkušenosti jako řidičky?" - zkušená a zodpovědná, samo! :) ) Vyplněný dotazník jsem musela odeslat do tohoto úterý a dala jsem si docela na čas, skoro jako bych chtěla ten deadline prošvihnout a ještě tak ten stresující matching trochu odložit. Dotazník jsem nakonec v úterý poslala, ale říkala jsem si, že přece v San Francisku (kde Au Pair Care sídlí) mají jiný čas, takže jsem to určitě prošvihla a že můj profil tak vystaví až další týden. No jo, blondýno, oni ale mají v San Francisku čas jen o tři hodiny MÍŇ!! Takže jsem to prostě prošvihnout nemohla. Leda bych u toho trochu přemýšlela, haha :)) Ve čtvrtek večer jsem už dostala email od agentury, že je můj profil online k vidění pro rodiny. Ježíííš, neeee! Vždyť já ani nevim, jak ten matching funguje, já jsem před těmi devíti měsíc řekla "jo" hned první rodině, co mě kontaktovala a s nikým jiným jsem ani nemluvila! Pomoc!

4th July

V pátek ráno jsem se probudila v šest hodin ráno s divným pocitem, koukla na mobil a tam to bylo. Už na mě blikal email od první rodiny a hned se mi udělalo špatně od žaludku. Ruce moc neposlouchaly, ale přesto se mi napotřetí konečně povedlo přihlásit se do au pair roomu a podívat se na profil rodiny. Prosím, prosím, prosím, ať to není nějaká Nevada, nebo Minnesota, já nechci sníh a studenou zimu! A ono ne, Kalifornie, ano ano anoooooo! Odpoledne ještě přišla druhá Kalifornie a já už se teď jen snažím připravit na obě interview. Hlavně teda psychicky. Držte mi palce, pokud můžete :)

PS: já vím, že ty fotky s článkem ne zrovna souvisí, ale chtěla jsem to trochu oživit a aspoň uvidíte, jak jsem tu těch devět měsíců žila ;)

Au pair program, co mi dal a co mi vzal

Včera se mi vdala kamarádka ze střední a já koukala na fotky a bylo mi do pláče. Znáte ten pocit, že jste tak strašně daleko, a sice jste jste tohle všechno hrozně chtěli, ale teď byste nejraději byli zpátky doma s kamarády a rodinou? Stojí to všechno nakonec za to?

Facebook je fajn věc. Můžete být v kontaktu s kamarády a rodinou (v mém případě tedy určitě, protože kromě mamky a taťky, mám na Facebooku i babičku a dědu :), vidět jak se mají, co dělají, co nového v životě zažili a v neposlední řadě taky jejich "životní události", jak nám to Facebook hezky označí. Sledujete, jak se tenhle kamarád zasnoubil, tahle kamarádka má už svatbu za sebou, známý ze školy získal vytoužené místo v práci nebo že snad čeká miminko. Já teda nevím, jak na vás, ale na mě tyhle zprávy z domova hodně působí. Jako kamarádka se samozřejmě raduju za každou šťastnou životní událost svých blízkých. Na druhou stranu mě napadá, že je to na nic, že u toho nejsem a sem tam i nějaká ta známka žárlivosti objeví. "Neměla bych se už taky usadit, najít si dobrou práci, dobrého partnera a porodit dobré děti?" :) Nevím, jestli je tohle individuální, ale mě prostě tahle fráze za těch 20 měsíců aupairkování párkrát napadla :) Ale naštěstí jsem jí brzy zahnala, protože jsem si uvědomila, že tyhle všechny věci jednou v životě přijdou a myslím, že vůbec nevadí, že jsem se rozhodla je trochu posunout a nejdřív se vydat do světa.

Jakmile totiž

• najdete opravdu dobré pracovní místo, s největší pravděpodobností se ho jen tak nevzdáte, abyste mohli ještě cestovat na delší dobu, než je dovolená
• najdete partnera na život, který třeba ale nebude sdílet vaše cestovní nadšení a bude těžší ho opustit a vydat se na vlastní pěst (cestování v páru může být ale bezva věc, mrkněte například na web kamarádky Ivetky a jejího partnera Ondry, kteří teď žijí na Filipínách, Večerníčci na cestách)
• pořídíte si mimčo, a to už se bude cestovat opravdu o dost složitěji

Co mi aupairkování VZALO

Jak jsem již psala výše, strašně, ale strašně moc mě mrzí čas nestrávený s rodinou a přáteli. Každé narozeniny, každé svátky, každá rozlučka se svobodou, svatba, narozené miminko, každé denní radosti i strasti mých přátel a blízkých. Mrzí mě, že "u toho nemůžu být", radovat se s nimi nebo je držet ve chvílích, kdy se necítí dobře, a to jsou právě ty momenty, které vám Facebook neukáže ve vašich new feeds,

Co mi aupairkování DALO

Teď trochu pozitivněji!

Cestování

Nevím jak vy, ale já vím určitě, že nebýt au pair, do Ameriky bych se jen tak nepodívala. Vždycky to byl můj sen, ale přišel mi skoro nesplnitelný kvůli financím. Letenka stojí dost sama o sobě, plus musíte někde bydlet a něco jíst. Původně jsem si představovala, jak tu budu někam vyrážet každý víkend; Američani přece všude létají a letenky jsou levné! No jo, to ale musíte bydlet ve větším městě, než je Savannah :) Každý výhodný let jde sehnat nejblíž leda z Atlanty nebo z Jacksonvillu, obojí 4 hodiny cesty. Takže to jsou extra peníze za benzín, plus parkovné na letišti taky není žádná cenová hitparáda.Takže to vlastně nakonec levně vůbec nevyjde, no! :)) Kam se ale dá dojet autem, tam si ráda zajedu (o tom, jak jsem sama jela na "road trip" na Floridu brzy v jednom z dalších článků :), i když ne úplně každý víkend. Stejně je to ale super pocit, že vidím věci a města, která bych třeba ani neviděla, pokud bych jela trasu ČR-USA. Když už člověk platí za tu cestu, chce vidět to hlavní, že jo! Kdy toho jako au pair nacestujete asi nejvíc, je 10 denní dovolená a pak travel month. Z mé dovolené padly dva dny plus víkend na zmíněný roadtrip na Floridu, den plus víkend na Atlantu, extra týden dovolené na Washington D.C., Filadelfii, Niagárské vodopády a New York a poslední dovolenkové dny připadají na Miami s úžasnou Veru (sledujte její web zde!). Travel month je ještě daleko, protože chci prodloužit, ale i tak mám pocit, že už jsem toho stihla dost :)

Jazyk

Já a angličtina jsme bývaly docela kamarádky. Ve škole jsem s ní nikdy neměla extra problémy a i mě to bavilo. Pak ale přišla vysoká a kámoška se rozhodla mě opustit. Za těch pět let na škole jsem jí potkala jeden semestr v podobě Angličtiny pro sociology a až příliš pravidelně jsme ji já a mí spolužáci upřímně nenáviděli, protože přicházela jen v podobě otravných studií a dokonce knih, které jsme museli louskat na každý seminář několikrát do týdne. Pět let žádná gramatika, žádná konverzace, takže když jsem v posledním roce školy vyjížděla na letní univerzitu do Turecka, připadala jsem si, s prominutím, jako blbeček :) V rámci mého prvního au pair roku jsem si zvykala na britskou angličtinu, které jsem první měsíc-dva naprosto nerozuměla. Ale zvykla jsem si a dokonce jsem začala konverzovat (donutili mě, haha). Za ten rok jsem se opravdu zlepšila, přestala jsem se stydět mluvit a dokonce jsem i chytla trochu toho britského přízvuku. Pak přišla Amerika a já zase nevěděla, co že to ty lidi po mě chtějí a mému rádoby britskému přízvuku tu nikdo nerozuměl, jak to? :)) Ale zase jsem si zvykla, opustila svojí oblíbenou britskou frázi "would you like a nice cup of tea?" (čti s výrazným britským přízvukem, haha) a začala si zvykat na slang, který je tady na jihu opravdu, opravdu znát. A zase mám pocit, že je ta angličtina lepší a lepší. Mám tu kamarády jak au pairky, tak místní, takže se pořád učím novým věcem a rozhodně jsem si jistější, i když ta gramatika pořád teda trošku kulhá. Jsem si asi tak na tisíc procent jistá, že bych takovouhle úroveň angličtiny v Čechách nezískala, i když bych na tom byla gramaticky třeba díky nějakým kurzům líp, i ta konverzace by se jistě dala dohnat, ale ten slang vás prostě doma nikdo tolik nenaučí :)

Source: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh53KnFSx3aprUSSQxFVG6fYVYX1dBgFK1PXt69eRz7j7W92QEchfqskHKE8ppijs5wVckC0CaSTx98U5zuO_qZ_xh40c1XGzOO9opt-Z2HeZrOofhPN-ctfbfYfriTXu9fmhX9EciZ-F8/s1600/yall_other.png

Mezinárodní přátelství

Když jsem přijela do Londýna, dala jsem si předsevzetí, že kvůli angličtině chci vídat lidi, co nemluví česky/slovensky. Nakonec jsem stejně měla (a pořád mám :) českou kamarádku, ale povětšinou jsme se vídaly v partě s Francouzskou Olivií, Polkou Paulou a Italkou Ilarií. Postupně přibylo/ubylo pár dalších kamarádek, každopádně jsme spolu mluvily anglicky. My jsme vlastně i docela často mluvily i s Češkou Kamčou anglicky, aniž bychom si to uvědomovaly! Když jsme se třeba odtrhly od party a šly samy dvě na záchod, nebo když jsem už v sobě měly nějaký ten drink :) V Savannah mám situaci o dost jinou. Zatímco v Londýně jsem mohla třeba jít ven každý den s naprosto jinou au pairkou, tady mám v mém okolí z naší agentury jenom dvě další holčiny a pak ještě z jiných agentur další tři. Ty poslední tři jsem své první tři měsíce vůbec neznala, takže jsem tu měla jen Rakušanku Theresu, s kterou jsme si zrovna nekáply do noty, Mexičanku Heidy, která si brzy našla kamarády, s kterými mohla mluvit španělsky plus tu tenkrát ještě byla Švédka Sara, která mě později seznámila s ostatníma holkama. Takže si možná dovedete představit moje první měsíce tady, kdy jsem měla pocit, že víc sama být už nemůžu. Tak jsem se prostě jeden den hecla a začala chodit na meetupy a všude možně sama, abych zkrátka měla co dělat. Poznala jsem pár super místních lidí a jsem za tuhle zkušenost hrozně ráda, protože mě pořád učí novým věcem a jsou ochotní spoustu věcí vysvětlit a zkrátka zprostředkovat tu americkou kulturu. A za svoje zahraniční kamarády nemůžu být vděčnější a vím, že když budu jednou směřovat do Švédska, do Německa, do Francie, do Itálie a ještě do mnoha dalších zemí (díky letní univerzitě), vždycky tam bude někdo, koho můžu navštívit. A to je prostě super :)

Osobní rozvoj

Nevím, jestli je to věkem (26 už mi je, chjo! :)), ale za těch 20 měsíců jsem zkrátka dospěla víc, než kdy jindy. Starat se o děti stojí spoustu nervů, kolikrát si říkáte, že ty děti snad zabijete, ale neuděláte to, samozřejmě :) A já věřím, že se tím stáváte silnějšími, trpělivějšími. Naučíte se spoustu technik na uklidnění, já třeba vždycky na chvilku odejdu do koupelny a tam zhluboka dýchám :) a taky jsem začala praktikovat meditaci. Ano, k tomu mě dohnaly děti (a ty děti mají taky rodiče :)). Naučíte se zodpovědnosti, protože to prostě péče o děti vyžaduje. Budete organizovanější, spolehlivější a samostatnější. Přestala jsem se taky stydět mluvit a celkově se hodně často tlačím za hranice své komfortní zóny a dělám věci, do kterých se mi ne úplně chce (jako třeba ty meetupy). Pokaždé, když totiž udělám něco, do čeho se mi vážně nechtělo, jsem na sebe pak pyšná a zároveň tak získávám větší odvahu na další podobnou akci. Navíc všechno tohle působí pozitivně na sebevědomí, které mi tak nějak dřív chybělo, ale postupně ho získávám právě těmi "nucenými akcemi", díky čemuž vidím, že zvládám věci, které jsem myslela, že nikdy zvládnout nemůžu. Věřím, že kdybych byla v Čechách, nikdy se do ničeho podobného nedotlačím, protože bych prostě neměla důvod. Proč bych jela sama někam na výlet? A proč bych chtěla chodit na nějaká setkání s úplně cizími lidmi, když mám svoje vlastní kamarády?

Sama v mlze, aneb road trip na Floridu :)

Takže bych zůstala pořád stará já a já mám tu novou upřímně radši :) Stojí to všechna teda za to? ANO, STOJÍ! :)

Au pair v UK versus Au pair v USA

Co se au pairkování týče, už o sobě myslím můžu prohlásit, že nějakou ti zkušenost mám :) Strávila jsem rok jako au pair v Londýně a s pouhou tří týdenní pauzou doma jsem navázala na Savannah, USA, kde mám za sebou už sedmý měsíc. Ani byste nevěřili, jak strašně rychle to utíká! Chtěla bych se v tomto článku trochu ohlédnout zpátky a porovnat pozici au pair v UK a v USA. Samozřejmě na to koukám z té mé pozice a na druhé straně mám kamarádky, které měly/mají zkušenost úplně jinou. Tak je to prostě vždycky, nikdy nedejte na stereotypy a berte v úvahu, že každý člověk je jiný, takže co pro někoho může být perfektní "host family", může pro jiného být peklo a naopak. 

Prvotní poplatky

Anglie

Pokud plánujete vyrazit jako au pair do UK, máte na výběr, zda s agenturou nebo na vlastní pěst. Obojí má své výhody i nevýhody, což jsem se již snažila popsat zde. V rámci agentury zaplatíte za pobyt v UK od 2000 Kč do 4900 Kč (za letní pobyt na 3 měsíce), dle ceníku Student Agency. Co se letenky týče, závisí na hostující rodině, zda vám je ochotna na ni přispět či ji celou zaplatit, ale samozřejmě nemusí. Dále si musíte vyřídit cestovní pojištění, které se na rok cenově pohybuje od 3500 Kč až třeba do 6000 Kč (asi i víc :).

• já sama nejela přes agenturu, letenku, tedy v mém případě jízdenku, jsem si platila sama, což s autobusem Student Agency vyšlo na nějakých 1950 Kč
• pojištění jsem měla od Evropské pojištění, speciálně pro au pair program za 4500 Kč
• dále budete potřebovat nějaké ty libry do začátku, dejme tomu cca 50£, což vychází na nějakých 1800 Kč

Suma sumárum jste v tom za 8250 Kč a pokud připočtete dárky pro rodinu a spoustu blbostí, které s sebou nutně potřebujete a nevlastníte, už to máme 10 000 Kč.

Amerika

Do USA se bez agentury neobejdete, takže tento poplatek vás bohužel nemine. Kolik zaplatíte, už závisí na vás a agentuře, kterou si vyberete. Já jsem nad agenturou moc nepřemýšlela, prostě jsem nějak automaticky šla ke Student Agency, protože mi prostě přišlo, že tahle agentura je v Čechách tak známá, že v tom nebude žádný podvod, haha :) 

• agentuře jsem zaplatila poplatek 2500 Kč
• před odjezdem pak ještě částku 350$ za americkou agenturu
• dále víza 140$
• zdravotní pojištění na rok. V rámci agentury, kterou jsem si vybrala (Au Pair Care), jsem zdravotní pojištění již platit nemusela. 
• letenku za vás hradí agentura
• do začátku budete také potřebovat nějaký ten peníz, řekněme cca 100$.

Suma sumárum už to máme nějakých 18000 Kč, plus si opět připočtěte (ne)zbytnosti, co s sebou potřebujete a dárky rodině, dále takové věci jako jízdné do agentury, poplatek za pasovou fotografii (na vízum), poplatek za mezinárodní řidičský průkaz, poplatek doktorce za potvrzení papírů pro agenturu, peníze za čokolády a podobné úplatky pro lidi, co vám vyplnili reference :) a už šplháme k 20 000 Kč. Pokud nemáte binomický pas, budete muset ještě připočíst částku 1500 Kč.

LONDON

Finanční situace v průběhu programu

Anglie

Platově je to v UK dost rozličné. Záleží na rodině, na lokalitě, na počtu dětí, na pracovních povinnostech... Minimální částka se uvádí 70£ týdně, ale některé rodiny nabízejí i méně. Na lokalitě záleží opravdu hodně, protože například v Londýně je všechno dražší (ne-li přímo "drahé"), také za transport tu zaplatíte poměrně dost. Já jsem ze začátku dostávala 70£ za nějakých 42 hodin práce, což je opravdu hodně málo a ještě k tomu na Londýn. S rodinou jsem si o této situaci promluvila a poté jsem dostávala 90£ za 35 hodin týdně. Jedna kamarádka dostávala 80£ za třeba 25 h/w, jiná zase 140£ za netuším kolik hodin, ale v rámci platu byl extra cleaning. Dá se z toho ušetřit/vyžít? Londýn je prostě drahá sranda, já šetřila na dopravě a všude jsem jezdila jen autobusem, zato jsem si na druhé straně neodepřela třeba kafe venku. Ušetřit se dá, já si našetřila na notebook, foťák a zaplatila jsem veškeré poplatky do USA. Na druhé straně to stojí nějaké to odříkání. Londýn má pořád co nabídnout, ale já toho využívala jen o víkendu, abych přes týden moc neutrácela za jízdné. Večeře a vůbec jídlo venku vyjde na dost peněz, což je další věc, kterou jsem omezovala, v kině jsem nebyla ani jednou (při ceně 15£ z vašich 90£ si to rozmyslíte :) a party byly stylem: "opijeme se teď venku, ať vevnitř nemusíme nic platit, plus tam musíme být před devátou, protože to je vstupné zdarma" :D

Amerika

Ve srovnání s UK si v USA žiju jako král, haha :). Plat je stanoven vládou (ehm, je to vláda? Já nevim :D) na 195.70$ týdně což je ve srovnání s UK (počítám při kurzu 1£=36 Kč a 1$= 26 Kč) okolo 1500 Kč týdně navíc. Zrovna teď si sedím na kafíčku a není to vůbec žádná zvláštní situace, spíš už taková rutina :) Na večeře či obědy jsem venku minimálně jednou týdně, nakupuju jako divá (jak jen tohle všechno odstěhuju?!) a i na nějaké to cestování mi zbyde. Samozřejmě ale lokalita dělá hodně. Tady se nic moc neděje, tak zkrátka neutratím tolik, jako kdybych byla ve velkém městě, kde každá zábava něco stojí. Vstup na party je tu většinou všude zdarma a alkohol téměř nepiju, protože musím řídit domů (jak mi chybí ty londýnské cesty nočním autobusem :). 

Takže v USA si můžete přijít na poměrně slušný peníz. Nikdo vám ale před odjezdem neřekne, že musíte také něco "dát zpátky", a sice že jste povinni u USA platit daně. Ty platíte podle počtu měsíců, které v daném roce  v USA strávíte (tzn. pokud přijedete v lednu a budete odjíždět v lednu, platíte daně za celých 12 měsíců, pokud v listopadu, zaplatíte daně jen za 10 měsíců, protože ty první dva měsíce ještě spadají do roku, kde jste platili daně v jiné zemi). Těch 10 měsíců vychází na částku ke 700$, proto doporučuji už ze začátku při zřizování bankovního účtu založit i spořící účet pro tyto účely. Někdo se třeba rozhodne daně neplatit, o tom, co z toho může plynout, se dočtete například v této facebookové skupině pro české a slovenské au pair v USA.
Plus pokud si chcete pobyt prodloužit na další rok, čeká vás další poplatek, tentokrát ve výši 365$ (proooč, za cooo? :-P)

SAVANNAH

Situace doma

Anglie

Vaše povinnosti, radosti a strasti v rámci au pair v UK se zase hodně odvíjí o rodiny a jejích pravidel. Většinou se staráte jak o děti, tak o domácnost, v čemž já vidím zásadní problém. Neříkám, že mi domácí práce vyloženě vadí, ale je obrovský rozdíl, když jsou tyto rozděleny na všechny členy rodiny a když jste to zkrátka jen a jen vy, kdo doma uklízí celý dům, kdo pere, žehlí a snad dokonce i vaří. Pokud máte být členem rodiny, nemyslím si, že by tohle všechno mělo spadnout na vás, tak to přece v rodině nefunguje. Ale jasně, věděla jsem do čeho jsem šla a také jsem to ve zdraví přežila. Jen zkrátka na každý drobek na zemi, co děti utrousí, koukáte jinak, protože to budete VY, kdo to bude uklízet a za pět minut je TO TAM ZNOVU, haha. V rámci této situace pro mě prostě platilo, "jsem off, domytá myčka mě prostě nezajímá". Někomu se to může zdát neslušné, ale věřte, že pro hostujícím rodičům také nepřijde neslušné tu domytou myčku nechat pro mě na dobu, co budu zase pracovat. Celkově jsem si s rodinou ale rozuměla, děti mám moc ráda a vím, že rodiče se o můj život upřímně zajímali.   

Amerika

Tady máte zkrátka jasně nastavené podmínky - au pair je chůva pro děti. Stará se tedy výhradně o ně, jejich prádlo a také poklízí jejich pokoje. Navíc děláte co byste dělali doma, takže taký ten běžný drobný úklid okolo, myčka. Volno nevolno, jakmile je myčka domytá a já se už v té kuchyni vyskytnu, tak jí prostě vyklidím a nandám nové nádobí. Dům chodí jednou do týdne uklízet paní na úklid, to naštěstí není v USA vaše starost. Děti tu mám zlaté, nejzlatější a rodina je celkově moc fajn.

LONDON

Situace venku

Hlavní rozdíl v té situaci venku shledávám v dopravě. Auto je v UK zapotřebí, pokud žijete někde v malém městě a veřejná doprava na tom není tak slavně. V USA, pokud nežijte v opravdu velkém městě, bez auta tu nedáte ani ránu. A věřte tomu! Třeba ani nemusíte nikam vozit děti, ale v rámci vašeho volného času určitě chcete vyrazit ven a pokaždé se ptát rodičů a kamarádů, jestli vás někam hodí, je opravdu za trest (i když vám třeba zpočátku slíbí, že to je úplně v pořádku, představte si, že se takhle ptáte každý den, když si budete chtít zajít na kafe, do kina, nebo třeba na rande) a nikdy nebudete nezávislí. Já v Londýně měla hlavně ty autobusy (levnější, no :), tady v Savannah taky sem tam nějaký ten autobus potkám, ale místní tvrdí: "tím autobusem jezdit nechceš, věř mi" a stejně mi ani nejede tam, kde bydlím! Pokud bych chtěla jít pěšky někam na kafe, bude mi to trvat minimálně hodinu a půl a autobus po cestě ani nepotkám, jen tak pro představu :)

Vzdělávání

V UK se vás většinou zeptají, zda chcete studovat angličtinu a měli by vám studium také umožnit. Musíte na to ale mít jak čas (toho moc nebude, pokud máte doma přes den malé děti), tak finance, s kterými vám rodina pomoct buď může, nebo nemusí. V USA dostáváte automaticky příspěvek na vzdělání 500$, přičemž MUSÍTE za svůj rok získat 60h/6 kreditů (počet hodin/kreditů se liší v rámci agentur). Proč musíte? Protože vaše vízum (J1) říká, že jde o kulturně výměnný program (nikoliv pracovní, nikoliv studijní, ale něco mezi tím). Pokud tuto podmínku nesplníte, může se stát, že si letenku domů budete muset hradit sami a ztrácíte také nárok na prodloužení programu. Můžete studovat prakticky cokoliv, co je ve vašem okolí dostupné. Pokud se ocitnete v malém městě jako je například Savannah (zhruba jako naše Plzeň), vaše studijní možnosti se značně snižují. Já kupříkladu měla na výběr mezi angličtinou na začátečnické až mírně pokročilé úrovni a GED classes, což je v podstatě takový rychlokurz namísto střední školy. Příspěvek na studium můžete nicméně použít i na víkendové kurzy pro au pair, které se konají v různých městech a kde můžete získat stanovený počet hodin/kreditů třeba za dva víkendy. Většinou se ale nevejdete do budgetu od rodiny a zbytek musíte doplatit sami.

SAVANNAH

Základní věci jsem tedy vypsala, určitě by se toho našlo mnohem víc, ale možná bych se tak dostala přes "limit čtivosti" :)

Cestujeme po Londýně aneb průvodce londýnskou dopravou

Doufám, že jste si vybrali správnou rodinku a snad tento příspěvek čtete už v UK! :) Následující příspěvky se již budou věnovat životě v Londýně, takže budou hlavně pro ty z vás, kdo se stáváte/již jste "Londýňanem" či "Londýňankou", ale i pro ty, kdo se do Londýna chystají třeba jen na skok! :)

Co budete v Londýně potřebovat asi nejvíc? Londýn má zhruba 1500 km²  a žije tu přes 8 milionu obyvatel (jen pro představu, naše krásná Praha rozlohou nedosahuje 500 km² a vejde se do ní něco přes milion Pražanů), budete rozhodně potřebovat městskou hromadnou dopravu. A protože už tento příspěvek píšu z USA, chtěla bych vás trochu postrčit, ať  oceníte ten skvělý systém MHD :)); tady bohužel městská doprava moc nefrčí (alespoň ne v menších městech) a bez auta jste odepsaní. Takže příště, až poběžíte na londýnské metro nebo double decker, že zdravím a že se mi stýská :)

Londýnská doprava se může zpočátku zdát jako naprostá šílenost, ale zvyknete si, věřte mi :) Tak pojďme na to! Ještě předtím, než můžete vůbec začít cestovat, budete potřebovat jednu z následujících karet, anebo si v hotovosti dopředu zakoupit lístek ve stanici metra. Onou kartou myslím nejpoužívanější Oyster Card/Visitor Oyster Card, Travel Card anebo bezkontaktní kreditní kartu.

Oyster card

• tuto kartu využijte na jakoukoli městskou dopravu v Londýně (ta se neskládá pouze z metra a autobusů, ale počítá se sem i Overground ("nadzemní metro"), DLR (The Docklands Light Railway), většina National Rail (vlaky), lodě a třeba i Emirates Air Line (lanovka vedoucí k O2 Emirates stadionu).
• pořídíte ji v jakékoli stanici metra, ať už u přepážky nebo u samoobslužných automatů, či u Oyster ticket shops (klasické trafiky, které budou mít na dveřích nalepenou značku oné Oyster card)
• je na ní vratná záloha £5, kterou dostanete zpátky, pokud již kartu nevyužijete
• na kartu si přednabijete jakékoliv množství peněz se vám zachce (v případě, že nabíjíte v trafice či u přepážky), či částky £5, £10, £20..., pokud nabíjíte u automatů
• kartu také můžete využít na tzv. Bus&Tram Pass nebo Underground Pass (metro), kde si zaplatíte týdenní/měsíční/roční neomezené užívání autobusů a tramvají nebo metra
• cenově vás taková jedna cesta s Oyster kartou vyjde třeba i o £2 méně, než pokud si zakoupíte jeden lístek v hotovosti, a to je opravdu znát 

Source: http://www.standard.co.uk/incoming/article8915170.ece/alternates/w620/oyster.jpg

Visitor Oyster Card

Pokud se chystáte v Londýně pouze cestovat pouze na chvíli, TFL (Transport for London) vám nabízí i tzv. Visitor Oyster Card:

• zaplatíte za ní  £3
• nabíjíte si kredit £10, £15, £20, £25, £30, £35, £40 nebo £50
• o tuto kartu si žádáte online a bude vám zaslána na vaši adresu ať už do UK, či do zahraničí (počítejte s dobou doručení okolo 8-14 dnů) 
• upřímně vůbec netuším, jaký má tato karta význam, snad jen, že ji budete mít dopředu, ale to je tak asi všechno :)
• pokud si nabijete peníze na běžnou Oyster kartu, a tyto pak již nevyužijete, při vracení karty dostanete jak zálohu, tak nevyužité peníze. Visitor Oyster kartu nevracíte, takže, ehm... :)

Travel card

• využijete ji na metro, autobusy a tramvaje, DLR a vlaky
• v podstatě se jedná o lístek, který si zakoupíte buď na jednu cestu, na celý den (dle zón; více o Londýnských zónách v dolní části příspěvku), nebo několikadenní lístek (2, 3, 6 až 10 dnů)
• v tom spočívá rozdíl mezi travel card a Oyster card. Pokud máte Travel card, můžete využít jakoukoli městskou dopravu neomezeně za jednu stanovenou sumu (ale záleží na zónách). V rámci Oyster card na denní limit* můžete využít pouze autobusy NEBO metro
• pokud si zaplatíte kartu na celý den, platí vám pro všechny podporované druhy dopravy

Pro pokud jste v Londýně jenom na skok a víte, že budete využívat jak metro, tak autobusy, vsaďte na Travel Card.
Pokud byste ještě zvažovali možnost Visitor Oyster Card, zde je odkaz na porovnání VOC a Travel Card.

Tip 1: existují tzv. denní limity* pro Oyster kartu, což značí, že prostě nemůžete za ten daný den utratit víc než £11.70 za METRO. Jakmile dovršíte tohoto limitu, pak už zkrátka jezdíte zadarmo (limit je nižší, pokud budete například cestovat pouze v zóně 1, viz odkaz). 
Tip 2: tento denní limit existuje i na autobusy, nehledě na to kolika autobusy pojedete a nehledě na zóny, vždy zaplatíte za den pouze £4.40. (proto jsou londýnské autobusy mým nejoblíbenějším dopravním prostředkem :). Navíc, shora je toho tolik vidět!)
POZOR, pokud budete kombinovat metro a autobusy či jinou dopravu, limit není v platnosti

Bezkontaktní kreditní karta

• lze ji použít jak na metro, tak na autobusy a asi vlastně všude, kde lze kartu přiložit na žluté čtecí čidlo při vstupu

Londýnské zóny

Londýn se dělí celkem na devět zón. Pokud chcete cestovat po Londýně, je určitě dobré vědět, v jaké zóně se vaše cílová destinace nachází, protože od zón se odvíjí cena jízdného.

Source: http://language-course-directory.de/lcd-alt/pics/map1.gif

Cestujete-li do centra, jedná se o zónu 1, takže lístek bude nejdražší. Dál pak záleží z jaké zóny vyjíždíte, a zda cestujete ve špičce (peak), 6.30-9.30 ráno pondělí-pátek, nebo mimo špičku (off peak). Doporučuji tuto stránku, kde jednoduše vypíšete odkud a kam cestujete a aplikace vám to ukáže přesnou cenu za metro. 

Jako příklad jsem zadala trasu ze stanice metra West Finchley (která se nachází v zóně 4), do stanice Leicester Square (zóna 1). Nejmoudřejší tedy pro mne bude zaplatit bezkontaktní kreditní kartou nebo Oyster kartou a naplánovat si cestu mimo špičku.

Tip: cestujete-li autobusem, je jedno z jaké a do jaké zóny cestujete, vždy zaplatíte  £1.45. 


Tip: Nemáte-li na své Oyster card dostatek peněz, karta vás nechá jet jednu cestu do mínusu.

Jak jsem po Londýně cestovala já?

Jako au pair jsem si zrovna moc peněz nevydělala, proto bylo potřeba myslet ekonomicky :) Vždy jsem používala aplikaci (jak na mobilu, tak počítačovou verzi) Citymapper. Zadáte, kde se nacházíte a kam se chcete dostat a aplikace vám nabídne hned několik kombinací. Pro mne to bylo velmi užitečné, protože mi nevadilo jít třeba 20 minut pěšky na zastávku autobusu.  Metrem jsem skoro nejezdila a vsázela jsem na autobusy a Citymapper mi vždycky ukázal i možnost "jeďte autobusem č. 1, pak 2, pak 3 a pak 4", což je tak šílené, že by mi to nikde jinde neporadili :) Sice jsem v autobusech strávila spoooostu času, ale nikdy mi to zvlášť nevadilo, v Londýně je vždycky co vidět i z okýnka. Navíc, ten denní limit,  £4.40, to je jak jedna jízda metrem! Jen pro zajímavost, můj denní rekord počtu autobusů činí 11 :) Pravděpodobně se vám při tomhle počtu povede ztratit hned několikrát (povedlo), ale garantuji, že o to víc budete mít na co vzpomínat! 

Hlavní je se bavit :)

S Oyster můžete i na Emirates Air Line!

V autobuse se bavte :)

První kontakt s rodinou

Rozhodli jste se zvolit webové stránky pro výběr rodiny, jak jsem popisovala zde, vybrali jste vhodné kandidáty, což jsme už probrali tady a teď se jí poprvé chystáte kontaktovat? Pojďme na to! :)

Krok 1, první kontakt (přes formulář au pair world)

• Buďte osobní a milí
• Nepište stroze, že žádáte o víc info apod. 
• Mějte připravené malé shrnutí toho, co vlastně už píšete ve svém profilu - tak má rodina šanci se dozvědět už něco zajímavého o vás, aniž by musela klikat na váš profil. 
• Ptejte se na děti :)

Krok 2, skype
Rodina se ozvala zpátky a chce s vámi mluvit! Na řadě je první rozhovor s nimi, ať už přes skype nebo přes mobil.

• Prvotně - buďte připravení, otázky si dopředu sepište a zároveň mějte připravený blok a tužku, kam si můžete v průběhu rozhovoru zapisovat cokoliv dalšího. 
• Rodina navíc ocení, že máte zájem. 
• Pečlivě si pročtěte profil rodiny, ať se neptáte na něco, co bylo již zmíněno a zapamatujte si jména (hlavně) dětí.

• A na co se ptát?

  

  Source: http://rlaquest.raj.nic.in/

- jaké jsou zájmy dětí?
- jak rodina tráví volný čas pohromadě?
- jaké jídlo mají a nemají rádi, popř. jsou na něco alergické?
- co obvykle jí/respektive co se po mě chce, abych jim vařil/a?
- jak bude vypadat můj typický den?

je dobré vědět:
- budu dělat týdenní úklid celého domu? Kolik času to zhruba zabere?
- odkdy dokdy budu pracovat?
- jaký je vztah dětí k au pair?
- budu večer hlídat děti (babysitting)? Obzvláště u víkendu je pak dobré se zeptat "jak často", každá sobota strávená hlídáním dětí, zatímco rodiče paří, vám asi neudělá radost :)
- jak budu pracovat o prázdninách? Bere rodina au pair s sebou na dovolenou?
- budu mít vlastní pokoj? (i když to zní banálně, už jsem také párkrát zaslechla o přespávání v obýváku nebo sdílení pokoje s dětmi)
- budu mít k dispozici internet?
- budu mít vlastní koupelnu? Kolik je v domě koupelen? Tohle se vám asi zdá triviální, ale my tu máme třeba koupelnu jednu. A záchod není oddělen. Víte jak :)  Na druhé straně, když budete mít doma 4 koupelny a zároveň týdenní úklid celého domu, opět vám to radost neudělá :)
- mám večerku? (další banální otázka? Ale kdeže. I přesto, že je vám třeba dvaadvacet, v některých hodinách prostě musíte být v týdnu do deseti doma. V některých rodinách třeba i o víkendu).
- jak daleko je váš dům do centra?
- jak daleko je městská doprava?
- budu potřebovat vlastní telefon, laptop, fén, povlečení?
- je v okolí jazyková škola? Kdy bude pro mě nejvhodnější navštěvovat jazykové kurzy?
- kolik budu dostávat peněz?


Zodpovězeno? Spokojenost? Samozřejmě ne vše vám asi bude vyhovovat na sto procent, buďte tolerantní, leccos lze jistě přejít. Na druhé straně vybírejte pečlivě - máte s touto rodinou strávit třeba rok života, proto ať je ta spokojenost "alespoň" většinová! :)
A jedeme! Domluvte se s rodinou, zda si pro vás rodina přijede na letiště, nakupte dárečky a dejte mi vědět, jak se líbí!